Když se čerti žení
Rakouský Salzburg patří k nejkrásnějším městům na světě a v určitých obdobích navíc k nejzajímavějším. O Velikonocích a v létě se tu konají vyhlášené hudební festivaly. Poslední listopadový víkend zase turisté neobdivují jen všechno to umění, ať už architektonické, výtvarné či hudební. Jen co si projdou adventní trhy, pospíchají na čertovský rej Krampuslauf.
Začněme ale tím, co přijde nejdříve. Máte-li rádi hudbu a divadlo, zbystřete zvlášť. Právě teď probíhá Mozartův týden. Velikonoční hudební festival letos slaví 50. výročí a oslavovat se bude stejnou inscenací, kterou festival v roce 1967 započal svoji existenci. Operou Richarda Wagnera Valkýra dle pojetí dirigenta Herberta von Karajana, jenž hudební slavnost založil. Jako každý rok festival začne v sobotu před Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím.
Asi není lepšího místa pro tak rozsáhlou přehlídku klasického umění než je rodiště Mozartovo. Přesuňme se do letních dnů, to se totiž koná Salcburský festival. V tuto dobu město česky zvané Solnohrad okupuje na dvě stě tisíc příznivců vážné hudby, kteří ovšem na začátku už tradičně zhlédnou hru zvanou Jedermann. Jedná se o jakousi rakouskou národní hru o lidské morálce, která stojí na začátku programu festivalu od samých jeho začátků, a sice od roku 1920. Od té doby se slavnost značně rozvinula, nejvíce patrně v 60. letech, kdy se o rozvoj zasluhoval už zmiňovaný Herbert von Karajan. Od jeho doby je prý Salcburský festival považován za jeden z nejprestižnějších na světě.
Pokud se ale posuneme v čase zase o kousek dál, na konec listopadu, líbezné tóny vážné hudby se tak trochu ztrácí. Nahradí je adventní trhy a nákupní šílenství, a ty, co zavítají do čtvrti Gnigler, vůbec přejde veškerá vážnost. Většina z nich už viděla a zažila všechno podstatné, bez čeho by se žádný návštěvník Salzburgu neměl obejít. Milovníci barokní a renesanční architektury obdivovali věhlasný Dóm, zámek Mirabell či řadu krásných kostelů; hudebně založení turisté zavítali do rodného domu Wolfganga Amadea Mozarta a ti s duší výtvarníků zase pospíchali do galerií umění. Příznivci vánočního shonu našli zalíbení v adventních trzích nebo většinu svých eur utratili v nákupní ulici Getreidegasse. Málokdo si pak nechal ujít vyhlídku na celé město s okolními kopci z výšky, která se naskýtá třeba od pevnosti Hohensalzburg. A kdo nakonec alespoň neochutnal proslulé Mozartovy koule, nemůže ani říct, že Salzburg vůbec kdy navštívil.
Po celodenní prohlídce města jsou každopádně všichni nepochybně prokřehlí až na kost, ale to se má brzy změnit. Všude okolo postávající davy turistů, ale i místních obyvatel, přijdou rozehřát samotné mocnosti pekelné.
Krampuslauf v Salzburgu má na kontě už něco okolo čtyřiceti ročníků a za tu dobu se tyto průvody čertů staly oblíbenou turistickou atrakcí, tedy možná až příliš. Lidé shromáždění okolo zátaras se tlačí jeden přes druhého a snaží se procpat alespoň své ratolesti vpřed, což je ovšem věc nadmíru složitá.
Komu se to však podaří, má o zábavu na dobré dvě hodinky postaráno. Do salzburských ulic totiž vyráží na sedm set pohříchu nevzhledných rohatců, z jejichž důmyslných šklebivých masek jde opravdu strach. Čerti s různým počtem rohů, jizev v obličeji a zkažených zubů kolem sebe rozhazují pometly, přelézají zátarasy a ustavičně do nich naráží. Jsou malí i velcí, některým rudě světélkují oči, jiní se baví kouřovými triky. Všichni se zběsile kroutí, tančí a poskakují, a svými zvonci na zádech tak způsobují ohlušující rámus. Odvážné děti se ale nebojí a pekelníky si klidně i pohladí, no a ti jim zase na oplátku pořádně pocuchají vlasy svými pařáty.
Takový je tedy Salzburg rozjařený čertovskou slavností, brzy ale vše zase utichne a město zaslíbené umění se ponoří zpět do svého typického klidu.
Čertí zeměpis
Salzburg není zdaleka jediným městem, kde se průvody pořádají. Čerti každoročně procházejí ulicemi mnoha dalších rakouských metropolí, přičemž největší krampuslauf se již tradičně koná v nedalekém Schladmingu. Každý, kdo se takového průvodu aktivně účastní, si dává velmi záležet na vyřezávané dřevěné a ručně malované masce, a čím hrůzostrašnější je, tím je to jistě lepší. Kostým dotváří ovčí či kozí kůže, rohy rovněž z těchto či jiných zvířat, kravský ocas, hlasité zvonce, proutí na výprasky nebo řetězy. Nestvůra zvaná Krampus pochází patrně ještě z předkřesťanských severských legend, a až v 17. století se spojila s Mikulášem a stala se součástí souvisejících tradic. Dnešní čeští čerti jsou oproti rakouským krampusům většinou vcelku roztomilými bytostmi, kteří nadělují zlobivým dětem uhlí. To o skutečném alpském krampusovi se někdy traduje, že takové děti naloží do nůše, pytle či nádoby, sní je, a 22. prosince se přemění v normální lidskou bytost, aniž by si něco pamatoval.
