Pro Beneše i Henleina
Zámeček, Nová louka, Šámalova chata nebo jenom Šámalka – to všechno jsou názvy pro překrásnou stavbu, která během své historie měnila majitele i účel. Vždycky ale stála na jednom z nejkrásnějších míst Jizerských hor.
Kdysi na Nové louce nebylo nic. Vlastně tu nebyla ani ta louka, jen hluboký les. Za Valdštejnova panování však bylo třeba dřeva na stavbu libereckých a jičínských domů, a tak se kácelo. A říká se, že právě dřevo z Nové louky posloužilo jako stavební materiál. To bylo v 17. století. Celých sto let pak stál na vykácené louce chlév pro pasoucí se dobytek.
Louka ožila až v letech 1756–1757, kdy tu podnikatel Josef Kittel vystavěl sklárnu. A k němu postavil i panský dům a domek pro skláře. Několik domů rychle změnilo tvář rozlehlé louky. Opuštěné místo uprostřed hlubokých lesů ožilo. A nic se na tom nezměnilo ani s příchodem nového majitele.
Od sklárny k loveckému zámečku
Po deseti letech Kittel sklárnu prodal rodině Riedelů, nejvýznamnějších sklářských podnikatelů v Jizerských horách. Ti sklárnu provozovali dlouhá léta celkem poklidně. V hlubokých jizerských lesích byl k dispozici dostatek dřeva, nutného k zatápění ve sklářských pecích a k výrobě potaše – přísady do sklářské suroviny.
Nová louka se nikdy nemohla srovnávat svou velikostí s jinými sklářskými osadami. V dobách největšího rozkvětu žilo v osadě okolo pětadvaceti obyvatel. Většinu z nich tvořili skláři z rodiny Fuchsů, přičemž všichni bydleli v jedné chalupě. V panském domě bydlel huťmistr s rodinou a služebnictvem.
Sklářská pec vyhasla v roce 1817, kdy se skláři přestěhovali do jiné Riedlovi hutě. Z osady zůstal stát jen panský dům, který v roce 1844 koupili Clam-Gallasové, majitelé celého panství, a fořtovna, kde bydlel správce jejich polesí. Hrabě Clam-Gallas nechal dům přestavět na lovecký zámeček. Říká se, že dům byl plný loveckých trofejí.
Ve fořtovně se zabydlel správce jejich polesí. A zatímco zámeček ožíval hlavně na podzim, kdy vrcholila lovecká sezóna, ve fořtovně bylo o poznání živěji skoro celý rok.
Na Novou louku začali proudit turisté a tak podnikavý fořt začal v myslivně provozovat malé pohostinství. Výletníci se mohli občerstvit kávou, vínem i pivem a k tomu zakousnout bílého chleba. Příjemné pohostinství s krásným výhledem na pasoucí se jeleny a srnky se brzy stalo oblíbeným výletním místem.
Od zámečku k hostinci
O pár let později už se o Nové louce píše jako o nejnavštěvovanějším místě odpočinku Jizerských hor. Za nízké ceny si turisté mohou dopřát krom pití i chléb a vajíčka, a kdo si objedná dopředu, tak i teplé masové jídlo. K přespání sloužila jedna místnost, kam se vešlo až šest nocležníků.
Rušno bylo i v časech prvorepublikových. V roce 1929 Clam-Gallasové při pozemkové reformě o svůj zámeček přišli, připadl do rukou státu. Přesídlila sem správa bedřichovského polesí a současně chata sloužila jako vládní rekreační objekt.
Velmi rád se na Novou louku vracel první kancléř prezidenta republiky JUDr. Přemysl Šámal, jenž byl později za války vláčen řadou nacistických věznic a v jedné z nich nakonec umučen.
Na jeho počest byla Nová Louka přejmenována na Šámalovu louku či Šámalov, chatě se dodnes říká Šámalka. Vlastence a bojovníka odboje dnes připomíná i pomník nedaleko chaty.
V roce 1938 se dokonce na zámeček chystal sám prezident republiky Eduard Beneš. Chata už prošla renovací, vnitřek byl takřka všude obložen modřínem, apartmány byly na svou dobu luxusní, upravilo se tedy jen prezidentské apartmá. Zařízení apartmánu a koupelny bylo shodné se zařízením koupelny ministra Jana Masaryka v Černínském paláci.
Zbývalo ještě k zámečku přivést elektriku. Proud se zavedl od vodní turbíny postavené na nedalekém Blatném rybníce. Z návštěvy ale nakonec sešlo. Neklidné pohraničí už pro něj nebylo bezpečné.
Za války se vybavený luxusní zámeček octil v hledáčku jiného politického pohlavára Konráda Henleina. Vedoucí říšské župy tu často vedl důvěrná jednání a zval si na zámeček nacistické prominenty, kteří si tu uspokojovali lovecké choutky. Ostatně, po revoluci tu kanadská televize natáčela film Hitler: Vzestup zla kanadské produkce.
Od hostince k ubytovně a zase zpět
Po válce chata opět připadla státu a staral se o ní jeden z podniků státních lesů. Sídlila tu státní správa, pak chata sloužila jako podniková ubytovna. A i když byla po dlouhá léta nepřístupná veřejnosti, zůstala Nová louka jedním z nejnavštěvovanějších míst.
Situace se pro výletníky v dobré obrátila až po roce 1989. Majitelem je sice stále podnik Lesy České republiky, který chatu poměrně nákladně v devadesátých letech zrekonstruoval, její provoz ale přenechal jiným. A dobře udělal. Od doby, co se o Šámalku stará nájemce Jiří Polák, chata jen kvete.
A to nejen díky vyhlášené kuchyni, jež dokáže přitáhnout nejednoho vyhládlého výletníka. Přenocovat uprostřed lesů má pořád své kouzlo a mít k tomu veškerý komfort je ještě lákavější. Chata si přitom zachovává svůj horský ráz i atmosféru. Kdo ještě neokusil, nechť se zastaví, usedne za stůl a nechá se pohltit místem, kde se potkají pěšáci, běžkaři, cyklisté i trampíci a je celkem jedno, kdo ke komu patří. Zvláštní pospolitost uprostřed hor každého pohltí.
Článek vyšel v regionálním časopise pro Liberecký kraj Véčko.
