Akvárium dvou oceánů
Korýši, jejichž klepeta mohou mít rozpětí i čtyři metry. Světélkující medúzy, obrovití měsíčníci… Akvárium v Kapském městě ukazuje život v Indickém i Atlantském oceánu. Ostatně právě u jihoafrických břehů – u Střelkového mysu – se nachází jejich předěl.
Akvárium dvou oceánů najdete v turistické čtvrti Kapského Města zvané Waterfront. Bylo otevřeno v roce 1995 a kromě pěkné podívané také vychovává a podněcuje k ochraně oceánů, neboť jak je zde mnohdy až moc názorně ukázáno, lidská činnost dovede být pro jejich obyvatele hotovou katastrofou.
„Tuleni, velryby, delfíni, ptáci nebo želvy se mnohdy zaplétají do plastových odpadů a utonou. Jindy, a to se týká i dalších mořských živočichů, si spletou kusy plastu s potravou. Poté zemřou hlady, protože jejich tělo nedokáže strávit plast,“ poukazují tu na zkázu, kterou člověk dovede způsobit oceánskému životu. To vše doplňují drásavé fotografie, až se jeden zastydí, že také patří k lidskému pokolení.
Pak ale pocítí určitou útěchu, že tu jsou i takoví lidé, kteří zachránili devadesát procent tučňáků zasažených ropnou skvrnou při poslední havárii tankeru u jihoafrických břehů. Nebo ti, kteří pracují v tomto akváriu a vymýšlejí všelijaké ochranářské projekty, třeba odchov a vypuštění stovek malých želv do přírody.
„Líbí se mi slovo ‚kurátor‘, protože pochází z latinského curare, což znamená starat se o něco nebo někoho. Tak přesně vidím svoji roli,“ říká Maryke Musson, která v prosinci roku 2015 nastoupila na pozici kurátorky akvária, a je tady tak nyní jednou ze tří nejdůležitějších osob. Jako dobrovolnice však v akváriu pracovala hned na samém začátku.
„Bylo to neuvěřitelně vzrušující, dělali jsme věci, o kterých se mi ani nesnilo. Chytali jsme zvířata, potápěli se, a samozřejmě také čistili expozice a tak podobně. Byla to pro mě ohromná čest podílet se na vzniku akvária. Neměli jsme moc peněz ani času, ale prostě jsme to udělali,“ vzpomíná na rok 1995.
Je tu osm expozic, jedna se věnuje Indickému oceánu, další Atlantskému, jiná subtropickým vodám, další třeba predátorům. Jedna se také zaměřuje na život v podmořské bujné vegetaci, zdejšími vzrostlými porosty proplouvá třeba i galjoen, národní ryba Jihoafrické republiky.
„Přestože není nijak zvlášť zajímavá, patří do rodiny ryb, které se vyskytují jen u pobřeží jižní Afriky, a tak jsme na ni hrdí,“ píší tu o ní. Zaujme i mikroskopický svět nebo „bazének“, v němž se můžete ledasčeho oceánského vlastníma rukama dotknout. V jiné části se setkáte i s ohroženými tučňáky brýlovými, kteří rovněž žijí pouze u zdejších břehů.
Obdivovat nepochybně budete také mohutné žraloky, karety, mimozemsky světélkující medúzy nebo obrovité velekraby, kteří přitahují pozornost v expozici věnované Atlantiku. Aby ne, při jejich pozorování si hned vybavíte filmy o Harry Potterovi. Obří pavouci, s kterými se čarodějný učeň tu a tam potkal, vypadali docela podobně jako tihle fešní korýši. Rozpětí jejich klepet může činit i čtyři metry a větší zástupce tohoto podkmenu tak na světě patrně nenajdete, alespoň pokud je lidem známo.
A nezapomeňme ani na mořské koníky, perutýny či klauny, a také murénu a rybu, co vypadá jako kámen. A zvláště na obrovité měsíčníky, neboť je to jedna z těch ryb, o kterých byste usoudili, že nemohou být skutečné, že si je snad musel vymyslet jakýsi malíř s hlavou plnou fantaskních nápadů. Vypadají tak nepravděpodobně, jejich ocasní ploutev připomíná baletní sukýnku a nezvykle ploché tělo dorůstá délky ke dvěma nebo i třem metrům. Ne, zdaleka se nelze rozepsat o všech, mají tu totiž asi tři tisíce čtyři sta zvířat zastupujících více než sto šedesát živočišných druhů. Při jejich pozorování budete jen žasnout nad tím, jak roztodivně krásná je naše planeta.
