Trekaři všech zemí, spojte se

26. 4. 2017 – Nepál, Asie

Jana Patková

Že himálajské štíty budou vysoké, že Nepálci budou milí a údolí hluboká… to všechno se dá čekat. Jeden z nejkrásnějších treků světa Annapurna circuit má ale ještě jednu zajímavost: trekaře z celého světa a jejich nejrozličnější důvody, proč do Himálaje vůbec jezdí.

Čínský důvod

Číňan i jeho manželka jsou dobře vybavení, jejich hole svítí novotou, ponožky ladí s bundou a vůbec je jejich „look“ dokonalý. Do vesničky Ngadi dojedou jako většina ostatních autobusem. Zatímco my z něj vypadneme pomačkaní, zpocení a zaprášení, na turistech z Říše středu není autobusové rallye vůbec znát. Paní jde hned po večerních nudlích spát. Jemu stejně jako nám nedá spát pocit, že jsme konečně TADY. Hvězdy poblikávají nad zatím vzdálenými vrcholy hor, Číňan na ně mává žhavým koncem cigarety. Chvíle jako stvořená pro důvěrnosti:

„Býval jsem voják, učil jsem na vojenské akademii. Teď se věnuju byznysu s auty. Proto můžu cestovat, mám na to. V horách si čistím hlavu,“ říká chlapík z Pekingu a je mu líto, že to jeho žena tak úplně stejně nemá… Má rád Himálaj a v Nepálu už je poněkolikáté. Z jeho domácí čínské strany jsou hory jen obtížně dostupné.

Pod jasnou oblohou druhého dne, pod jedním z nesčetných vodopádů ničících stezku, dvojici dojdeme a předejdeme. Paní se na kluzkých kamenech nejistě potácí a pomalu cupitá. Číňana neopouští dobrá nálada, přebytečný čas krátí focením všeho: bambusů, lián, rýžových polí i pijavic. Když v polovině denní etapy popíjíme čaj s mlékem a hřebíčkem, manželé se už tady ubytovávají v lodži. Do patra musí své ženě Číňan pomáhat. „Do sedla dojdeme, o to jde,“ loučí se s námi. Je to možné, když bude chlapík dostatečně umanutý, najme nakonec koníka či osla a ten už jeho paní přes 5 416 metrů vysoké sedlo Thorung La převeze. A místní budou mít dobrý kšeft.

Český důvod

Větším výpravám s průvodci a nosiči se většinou vyhneme tím, že ráno vyrazíme o něco dřív. Od termálních pramenů v Chame tedy stoupáme umytým ránem skoro sami. Po chvíli nás dojde o něco mladší a právě o ten kousek rychlejší dvojice z Čech. Budeme se vídat celých deset dní, málokdy se ale dostaneme dál než přes „ahoj“ a „Kolik jste dnes šli“. Až jednou…

Sedíme nad polední instantní nudlovou polévkou ochucenou čerstvými bylinkami a „naši“ Češi zrovna dorazí. Objednají si dal bhat. Je to nejobvyklejší nepálské jídlo, sestávající z rýže a čočkové omáčky, ve slavnostnějším provedením i ze zeleninového či masového kari. Zvláštností tohoto jídla je, že vám (zdarma) přidávají, dokud můžete a chcete. Tohle pravidlo se dodržuje všude: v lepších restauracích, pouličních jídelnách, samoobsluhách u autobusových tras a také v himálajských lodžích. Zkrátka dal bhat je nekonečné jídlo.

„Vy máte polívku?“ komentuje náš výběr nejlevnějšího možného oběda česká dvojice. „ A víte, že dal bhatu přidávájí, kolik chcete? My si vždycky dáme jenom jeden a …“

Na co chytráci z Čech přišli, s tím se vyrovnali v další vesnici. Tady už na jídelních lístcích stála poznámka: „Dal bhat je jídlo pro jednu osobu!“

Indický důvod

Yak Kharka (4035 m) už není vesnice v pravém slova smyslu, spíš shluk několika sezónně obývaných lodží. V té s názvem Himalaya View (nejoblíbenější název hotelů v Nepálu) naposledy potkáme Indku. V předchozím týdnu jsme si ji nemohli nevšimnout – okatá černovláska v barevné nepálské čepici, neustále se spokojeně usmívala. I když svým šnečím tempem supěla do kopce a její nosič a průvodce se jí beznadějně vzdaloval.

Ve studené lodži, když se s nosiči přetahujeme o teplo od jediných kamen, se dozvíme, co ji do Himálaje přivedlo: „Já jsem hinduistka a Annapúrna je pro hinduisty bohyně jídla a hojnosti. Je pro mě důležité tady být a Annapurnu obejít. Těším se do Muktinath, je to hodně posvátné místo a hlavně už budu mít za sebou sedlo,“ svěřila se samotářka. V poutním místě Muktinath ale prý končit nehodlá: „Chci projít celý okruh kolem Annapuren, aby byl dokončen kruh, to také hodně znamená.“

Věřím, že se to Indce určitě podařilo.

Evropský pohled na věc

Je fakt, že do nejvyšších hor světa lidé jezdí z nejrůznějších důvodů. Třeba mladý Belgičan s partnerkou je tu v rámci své tříleté cesty kolem světa. Mudrujeme takhle u rýžového vína, v nejhlubším údolí světa, pod Dhaulaghiri, o pivu.

„Znáte nějaké české pivo?“ ptá se Belgičan mezinárodní skupinky slepené právě jen pro tento večer. A neznalým Izraelcům vysvětluje:

„No, no, Budweiser je nejen špatné americké pivo, ale i výborné české pivo!“

Aspoň že tak.