American Diner
Imbisy nebo hotová jídla do mikrovlnky jsou bezesporu americkým vynálezem, ale redukovat americké jídlo jen na hamburgery od Mc Donalda by nebylo fér. Vždyť stejně jako mají Češi své hostince s “vepřoknedlozelo” nebo Řekové své taverny, mají Američané své typicky americké restaurace typu Diner. Kdo už nějaký navštívil určitě ví, o čem mluvím, a že nemám na mysli jen jídlo…
Diner je synonymem American Way of life, tedy amerického životního stylu, a symbolizuje pionýrský duch stejně jako podnikatelský elán a ducha pospolitosti. Přitom je to vynález z nouze...
Roku 1858 přichází 17letý Walter Scott z Rhode Island s nápadem mobilního imbisu. Vybavený ručním vozíkem obchází továrny a nabízí dělníkům pracujícím v šichtách jednoduché pokrmy: sandwiche, domácí koláče a kávu, a to nejen za lidové ceny, ale i po dvacáté hodině – tedy po zavírací době normálních restaurací. Nápad má takový úspěch, že Scott svůj byznys stěhuje do útrob starého jídelního vagónu americké železnice, což je řešení dovolující transport po tenkrát ještě úzkých amerických silnicích. Postupem času a díky nové technice se “Lunch wagoons” tažené koňmi mění v “Diner cars” – zkráceně diner. Ty jsou nejen větší, ale nabízejí i místa k sezení a díky integrované kuchyni i širší nabídku pokrmů.
Po 1. světové válce se na frekventovaných místech začínají etablovat diner s pevným stanovištěm, především v rozrůstajících se předměstích průmyslových měst. Během světové hospodařské krize 30. let jsou útočištěm zoufalých duší – lidí bez práce, kteří přicházejí nejen za levným jídlem, ale i za trochou lidského tepla. Tady nutno podotknout, že alkohol v diner nikdy nehrál roli a většina podniků dodnes nevlastní licenci k prodeji. Úspěch diner ležel jinde, a sice v jedinečné kombinaci nenucené atmosféry, domácí kuchyně a rozumných cen. Jenže co je vlastně americká kuchyně?
Na jihozápadě ji ovlivnili Španělé, kteří začali kombinovat svou přípravu masa pomocí tuku s výběrem pro Evropu nových druhů ovoce a zeleniny: rajčat, fazolí, kukuřice a brambor. Dnes po celých USA populární “Tex-Mex Kitchen” (texasko-mexická kuchyně) je tedy mixem starých indiánských receptů se španělskými.
Na jihovýchodě to pak byli otroci z Afriky, kteří s sebou přivezli nejen způsob úpravy masa grilováním (BBQ), ale i koření, pikantní omáčky a rozmanité využívání burských oříšků. Bez sladkoslaného arašídového másla by se dnes Američané asi těžko obešli...
Pokrmy v diner mají svůj původ na severovýchodě země ve státech Nové Anglie a jdou ruku v ruce se založením první anglické kolonie v Jamestown/ Virginia roku 1624. Drsné klima ale anglické osadníky nutilo skloubit svou kuchyni s lokálními produkty: kukuřicí, javorovým sirupem, krocaním masem a samozrejmě plody moře. Národní pokrmy jako Clam-chowder /polévka z mušlí/ nebo Maine Boiled Lobster /vařený humr/ jsou tedy spojením anglických pokrmů a kuchyně místních indiánů, kteří tehdy zoufalým kolonistům ukázali, jak využívat místní flóru a faunu, a uchránili je tak před smrtí hladem. Na počest této události se dnes slaví Thanksgiving /Den díkuvzdání/, který je oproti Vánocům či Velikonocům ryze americkým svátkem.
Vedle anglických puritánů, černých otroků a Španělů ovlivnili americkou kuchyni i další přistěhovalci: Němci, Francouzi a samozřejme Italové. Odsud pochází několik pokrmů, o kterých jsou Američani skálopevně přesvědčeni, že se jedná o jejich kuchyni: například těstoviny s rajskou omáčkou či pizza po americku.
Po 2. světové válce zažívá obchod s rychlým jídlem boom a počet diner se zdojnásobuje na 5 000, a to především na severovýchodě země. S přibývajícím počtem automobilů a rostoucí mobilitou se diner stěhují do tranzitních osad podél dálkových silnic, a tak zatímco dosud putovaly za svou klientelou, teď je tomu naopak.
Zatímco koncept diner zůstal sto padesát let téměř stejný, zařízení se měnilo s dobou… Základním elementem byl dlouhý pult a před ním k podlaze přimontované barové židle. Mezi roky 1920–40 dominoval styl Art deco s prvky kopírujícími původní vagónový interiér symbolizující moderní dobu a s ní spojenou mobilitu. S příchodem neónů mění diner nejen svůj vzhled, ale v období velkých rodin s třemi či čtyřmi dětmi i svou velikost. Rozkvět zažívá v 50. letech s typickými prvky z chromu, skla, s neónovými reklamami a mozaikovými podlahami. Na lavicích potažených červenou koženkou, se stolem uprostřed podobně jako v kupé ve vlaku, se scházela americká omladina v módních texaskách a z protějšího Jukeboxu vyhrával Elvis Presley.
V 6O.letech otevírají dinery i na americkém středozápadě a v některých lokalitách mají otevřeno non stop. Dobytí celé Ameriky – tedy další expanzi na západ– zastavují v 70.letech fastfoodové sítě Mc Donald, Burger King, KFC &co. Vlastně levné kopie dinerů, nabízející nový koncept rychlého občerstvení doplněný ještě rychlejší formou Drive thru, kdy zákazník ani nemusí vystoupit z auta. Jejich konkurencí jsou v Evropě méně známé imbisy s mexickou kuchyní jako je Taco Bell, Taco Time nebo Del Taco, které bohužel zatím nezvládly skok přes oceán, přestože svou nabídkou tacos a burritos jsou nejen zdravější, ale i mnohem chutnější alternativou hamburgerů…
Třetí kategorií jsou pak podniky jako Dairy Queen, Denny´s, a především Five Guys a In&Out Burger, které zvolily úspěšnou taktiku, a sice fastfoodu z čerstvých surovin v ambiente podobnému diner.
A tak zatímco fastfoodový obr Mc Donald hlasí na konci roku 1962 přibližně 700 miliónů prodaných hamburgerů, zavírá jeden diner za druhým. Diner je najdenou out, nic než nudný přežitek minulosti...
Dnes diner zažívají obrovský revival. Staré originály mají status chráněné památky a v Providence na Rhode Island v roce 1996 dokonce otevřelo interaktivní Diner Museum. Diner dnes nechybí skoro v žádné hollywoodské produkci, kde hlavní aktéři nesedí v Mc Donaldu coby zástupci stereotypní kaše globalizovaného světa, nýbrž v typickém diner 50. let. A ten není jen nostalgickou vzpomínkou, ale hrdým symbolem neskonalého optimismu tehdejších časů, hospodářské i morální stability z dob, kdy byla auta větší a hranatější, kdy byla Amerika pupkem světa a zemí neomezených možnosti, kde měl každy šanci dotáhnout to od poslíčka k milionáři….
A dnešní klientela? Ta je průřezem americkou společností a sahá od řidičů kamiónů, motorkářů na naleštěných Harley Davidson, přes seniory, rodiny, obchodní cestující a turisty. Diner je kult, pro kterého není nový Mc Donald na druhé straně ulice žádnou konkurencí. Tady se totiž neservíruje žádný fastfood, ale nefalšovaný Roadfood: žebírka, pečené brambory, nákypy, sekaná, vajíčka na všechny způsoby, hustá chilli polévka, krocaní maso s kukuřičnou kaší a domácí hamburgery s pořádnou vrstvou cibule a rajčat. Jako zákusek pak pancakes/lívanečky s javorovým sirupem nebo teplé anglické muffiny a samozřejmě řídké kafe nalévané po litrech… A zatímco u Mc Donalda člověk ví, co přijde, v diner je každé jídlo překvapení.
A co je vlastně perfektní diner? V tom ani Američani nejsou zajedno… Jedněm stačí toust a míchaná vajíčka, jiní vyžadují retro image. A tak většina provozovatelů ze strachu, aby neztratili štamgasty, radši nemění nic ani na jídelním lístku, ani na zařízení. Možná ale právě to je to pravé kouzlo diner. Místa, kde ve stále rychleji pádícím světě věci zůstanou tak, jak jsou... American Diner je zkrátka institucí a na ní nevisí jen americký žaludek, ale i srdce.
