Kari tisíckrát jinak
Kdo má rád kari, tomu bude na Šrí Lance chutnat. Nikdo z tamních obyvatel prý nestihne během svého života ochutnat všechny druhy ostrovních pokrmů.
Kari, na které si zvyknete jako na drogu, prováže kultury a zvyky při prvním ochutnání. Jí se třikrát denně. K snídani rýže a kari, k obědu rýže a kari, a k večeři pro změnu kari a rýže. Sám nevím, co mi víc chutná – čočkový dhál s kottu sambaru, či mallum a kottu roti. Pol sambol, či kiri hodi s tempurou. Pappadam milují všichni, ten neštípe a super křoupe.
O srílanské kuchyni se traduje, že nikdo z obyvatel nedokáže během svého života ochutnat všechny druhy pokrmů. Různorodost je prvořadá a stejný recept připraví jinak sinhálci, tamilové i moorové. Já mám vždy po návratu ze Šrí Lanky domů nutkání přidat si chilly i do bryndzových halušek.
Pije se čaj. Několikrát denně. Je zeleným zlatem ostrova. Pokud chcete dobrou kávu, musíte za ní mnoho kilometrů. Ale čaj... Denně tu vyroste čtyřicet miliard čajových lístečků „cejlonského“ čaje. Je nutné se o ně patřičně starat. Nejlepšímu čaji na světě bych dokázal věnovat celý článek, ale dozrává tu také to nejnepředstavitelnější ovoce. Mnohé z dřevin a bylin jsou medikamenty a elixíry života – například katu anoda je výborná v boji proti rakovině. Ale upřímně – elixírem života je vlastně celá Šrí Lanka.