SLEVA NA ČERNOBYL
V zakázané zóně v běloruském Polesí jede povoz s jablky a zeleninou. "Jak to, že tady bydlíte, vždyť je sem kvůli radiaci zakázaný vstup?" "Já tu nebydlím, mám tady políčka a sad." "A kam vezete tu úrodu?" "Do města na trh."
To není vtip, to jsem zažila. V Bělorusku, které radiaci po výbuchu v černobylské elektrárně schytalo z první ruky, jsou dodnes oblasti, odkud byli lidé vystěhováni. Domy zarůstající křovím, rozpadající se pece, silnice ztrácející se pod náporem plevele... to všechno působí tísnivě a smutně. Ale jen do chvíle, než se z jednoho nepoměrně zachovalejšího domku vynoří babička a dědeček. Po výbuchu se odstěhovali, ale když jim vláda ne a ne poskytnout slíbené náhradní bydlení, zase se v tichosti vrátili.
"Jak víte, že tu už není radiace?"
"Máme dozimetry," pochlubí se babička. "Ále, bůhví co je to za krámy," oponuje dědeček. "Představte si, že babce to naměřilo a mě nic!"
Absurdity se vrší jedna na druhou. Staříci ukazují studnu, z které berou vodu. Krecht, v kterém přes zimu přechovávají brambory. Obrovské ostružiny, které jim na zahradě rostou. Pak se pochlubí, že na celé prázdniny k nim jezdí vnučka z města. Radiace se podle dědečka nebojí nikdo, protože prý celé Bělorusko je radioaktivní.
"A co úřadů, nebojíte se aspoň úřadů, když je tu zakázaná oblast?"
"Zakázaná, nezakázaná, i elektřinu tu máme zavedenou a telefon taky," dorazí nás dědoušek a babička nám dá na cestu křížaly. Necháme je tam, v opuštěné vesnici, a jedeme do civilizace.
...Tuhle příhodu jsem často dávala k dobrému a nečekané pointy pokaždé zabraly. V skrytu duše mi to ale připadalo velmi děsivé. A v souvislosti s černobylskou jadernou katastrofou jsem si na tuhle návštěvu Běloruska vždycky vzpomněla.
Jako třeba dnes. Do e-mailu mi přišla nevšední nabídka: Slevomat - Dnešní novinky - Černobyl: dvoudenní prohlídka opuštěné zóny. O existenci tzv. dark tourism (temná turistika, zaměřující se na místa spojená se smrtí a utrpením) samozřejmě dávno vím. Není to můj šálek kávy, ale budiž. Jenom mi vadí, že už je to ve slevě. Výprodej utrpení, které "moji" starouškové z Polesí stále ještě žijí... ale možná jsem přecitlivělá, možná by zrovna oni na takový zájezd klidně jeli. Jen nevím, kde by na to vzali…
