Jeskyně s kočičím zlatem
Jako dokořán otevřená ústa s notně zčernalými zuby se ve svazích nad Szklarskou Porebou, nedaleko skalní vyhlídky Zbójecké skály, ukrývá bývalý důl. Vede k němu turistická značka a vstup do hlubin hory není zakázán...
Zdejší cesta do nitra země je jen pro odvážnější. Horní štola vede mírně vzhůru a do zatáčky, návštěvník si poměrně záhy může užít naprostou tmu. Štola se rozevírá do mnohametrových výšek a po přibližně čtyřiceti metrech končí. Naštěstí okolní horninou je houževnatý rohovec, takže nebezpečí zřícení štoly není velké.
Druhá „díra“ je vlastně rozsáhlá rozvětvená jeskyně s pozůstatky po těžbě. Rozbité žebříky, polámané trámy, závaly... Dokonalé prostředí pro nějakého polského Indiana Jonese. Ale tyto jeskyně měly původně úplně jiný účel, než jsou cesty za dobrodružstvím.
Důvodem, proč vznikl současný labyrint, bylo poměrně rozsáhlé ložisko pyritu. Tento minerál zlatavé barvy se na Zemi vyskytuje poměrně hojně, v Jizerských horách je však toto ložisko ojedinělé. Známý je též pod názvem kyz železný, případně kočičí zlato (pravé zlato však často obsahuje). V ideálních podmínkách vytváří nádherné krychlové krystaly. Znalci Lovců mamutů si jistě vzpomenou na rozdělávání ohně pomocí jisker vzniklých křísnutím pyritu o křemen.
Chemicky je pyrit disulfid železa (FeS2). Železa obsahuje necelých 50 %, ale pro příměs síry se jako železná ruda příliš nepoužívá. Zato síra byla vyhledávanou surovinou pro výrobu vitriolu, barviv pro sklárny a v neposlední řadě se v čisté podobě používala na výrobu střelného prachu, v Prusku tolik potřebného.
Počátky dolování spadají do poloviny 16. století, ale hlavního rozmachu dosáhla těžba až na přelomu 18. a 19.století. Christian Melchior Preller tehdy obnovil opuštěné doly a postavil na soutoku řek Kamienna a Szklarka zpracovatelský závod. V době největšího rozmachu zaměstnával desítky lidí. Suroviny však ubývalo, dovážela se ze vzdálenějších ložisek, až byl roku 1817 Prellerův závod uzavřen.
Ve druhé polovině 19. století byly ještě učiněny pokusy o vzkříšení těžby na zdejším ložisku, ale geologický průzkum ukázal příliš malé zásoby využitelných rud. Zatím poslední etapu průzkumů vyvolala přítomnost uranových rud na pomezí Jizersko-krkonošského masivu, ale to už je jiná kapitola hornických dějin.
Článek vyšel v regionálním časopise pro Liberecký kraj Véčko.
