Zbití a blažení na cestě
Dnešním baťůžkářům prošlápli cestu hippies a těm zase beatníci. Svým novým způsobem cestování předběhli dobu a nakonec se „usadili“ v San Franciscu.
Je to už půl století od okamžiku, kdy bylo celé San Francisco na nohou. Do parku Golden Gate proudily tisíce mladých lidí, kteří vypadali a chovali se jinak, než generace před nimi. Měli dlouhé vlasy, volné oblečení, velkou touhu po svobodě, lásce a obklopovaly je nejen květiny ale také nezaměnitelný odér omamných látek. Ostatně právě proti zákazu LSD se tehdy, 14. ledna 1967 v Kalifornii na happeningu Human Be– In sešli. A poprvé představili veřejnosti svůj životní styl, který změnil celý západní svět. Sjelo se jich tehdy asi 25 tisíc a říkali si hippies.
Básník Ferlinghetti na Human Be-In 
Básník Allen Ginsberg na festivalu
O několik měsíců později, 16. června 1967 se jich vypravilo na rockový festival v Monterey asi 180 kilometrů od San Franciska minimálně dvojnásobek. Užívali si tři dny opojení ve víru hudby a nechyběla tu ani Janis Joplin anebo například Jimi Hendrix.
Zlatá éra květinových dětí neznamenala ale jen vzpouru proti konzumnímu životnímu stylu jejich rodičů a snahu užívat si života na plno právě teď a tady. Do jisté míry revoluční byla i jejich touha poznávat svět, a to včetně jeho exotických „destinací“ jinak než s distingovaným odstupem organizovaných zájezdů cestovních kanceláří.
Možná dnešní baťůžkáři v Káthmándú anebo Goye netuší, že právě hippies jim tady „prošlápli“ cestu. To příslušníci hnutí hippies své průkopníky a otce zakladatele, jak jim říkali, znali pravděpodobně velmi dobře. Nebyl to nikdo jiný, než dodnes populární beatnici.
Pojem „beat“ měl označovat stav, v jakém se člověk nacházel v období drogové závislosti a znamenalo zbitý, zničený, unavený, vyčerpaný, ale někdy se setkáme i s výkladem, že souvisí se slovem beatify, neboli blažený. Bez zajímavosti není ani fakt, že se odráží i v názvu slavné kapely Beatles, což jen dokazuje, jak velký vliv původně malá parta „nepřizpůsobivých“ umělců měla na kulturní dějiny druhé poloviny dvacátého století.
Beatnikům byl společný především bohémský způsob života, který se projevoval i v jejich tvorbě. Snažili se odpoutat od konzumního způsobu života, kariéry a namísto toho cestovali ať už stopem anebo pěšky hlavně napříč Spojenými státy, jak popisuje v nejslavnější a dnes již kultovní knize Na cestě její autor Jack Kerouac.
První vydání slavné knihy Na cestě (1957) 
První vydání Dharmových tuláků (1958)
Ale beatnici „předběhli dobu“ nejen novým způsobem cestování. Experimentovali také s drogami, zajímali se o východní náboženství a filosofii. Šokující vášnivou výpovědí s brutální a nic neskrývající upřímností a novými literárními prvky ovlivnili moderní literaturu druhé poloviny dvacátého století.
Hlavní představitelé této skupiny se osobně znali již od 40. let, ale počátkem 50. let se přesunuli do kalifornského města San Francisco, kde se usadili v bohémské čtvrti North Beach. Toto město, které pak „převzali“ za své hippies, se tak stalo centrem hned dvou na sebe navazujících hnutí. Pro obě je společnou ikonou Jack Kerouac, jehož život nejlépe ilustruje, jak k laskavé a celosvětové revoluci hippies mohlo dojít.
Kerouakovo dětství bylo přitom celkem obyčejné a nic nenasvědčovalo tomu, že v něm vyrůstá idol mnoha následujících generací. Narodil se v Lowellu ve státě Massachusetts v textiláckém městě, kde jediným povyražením z celotýdenní šedivé dřiny byla nedělní návštěva kostela ve svátečních šatech. Až na studiích si při četbě Thomase Wolfa uvědomil, že mu „ten černookej americkej básník vnukl, abych vandroval a toulal se a prohlíd si tu opravdovou Ameriku, která tu byla, aniž by ji někdo vyslovil.“
Stalo se to v druhém ročníku. Nepohodl se s trenérem, odjel autobusem do Washingtonu, pronajal si na noc špinavý pokoj v zanedbané části města a nechal vysokou školu. Následující desetiletí cestoval od pobřeží k pobřeží, poháněn nudou i zvědavostí a jakousi touhou po životní plnosti. Setkával se s kovboji, venkovskými paničkami, farmáři, řidiči náklaďáku, tuláky, zapisoval si do notýsku úryvky odposlechnutých hovorů a popisoval okolní krajinu. V Mexiku ho fascinovaly primitivní prašné silnice, chatrné stavby z vepřovic a Mexikáni, kteří „jsou bohorovní a houby se staraj“. V Mexico City Jack kouřil marihuanu, četl Bibli a chtěl vytvořit něco mezi „cenností a škvárem, esoteričnem a lidovostí,“ a aby to vyšlo z jeho nitra. Pak začal psát „Na cestě“ na nekonečnou roli balicího papíru, aby se nemusel zdržovat zakládáním nových stránek, což prý rušilo tok jeho myšlenek. Román několik let nakladatelé odmítali, ale když konečně v roce 1957 vyšel, stal se Jack přes noc slavný. A nakladatel si žádal pokračování.
Tak vznikly v roce 1958 Dharmoví tuláci, kniha, která mapuje Kerouakův život od září 1955 do srpna 1956. Hlavními motivy jsou výpravy do hor, cestování stopem, bouřlivé oslavy, ale také rozhovory o buddhismu a hledání smyslu života. Dharma znamená v buddhistické nauce cestu, ve smyslu cesty za pravdou. Dharmovými tuláky jsou v knize ti, kdo se zajímají o buddhismus, praktikují meditace a hledají podstatu života, často se toulají v přírodě a tráví čas mimo civilizaci.
V jedné z filozofičtějších pasáží Kerouac píše:“…tohle je postoj barda, bláznivýho zenovýho básníka starejch stezek pustinou, rozumíte, to celý je prostě svět plnej tuláků s ruksakama na zádech, dharmovejch tuláků, který odmítaj souhlasit s všeobecným požadavkem, aby spotřebovávali všechno, co se vyrobí, a museli proto pracovat, aby měli tuhle výsadu konzumovat, všechny tyhle sračky ve skutečnosti nikdy nechtěli, jako ledničky, televize, auta nebo přinejmenším aspoň ty nový luxusní káry, tukový oleje na vlasy, deodoranty a všechny ty hovadiny, který po týdnu stejně nakonec najdete v popelnici, tyhle všichni jsou totiž uvězněný v systému, kterej se skládá z práce, výroby a spotřeby, ale já mám takovou představu parádní ruksakový revoluce tisíců a nebo možná i milionů mladejch Američanů, který se tu budou toulat s batohama na zádech, budou se chodit do hor modlit, rozesmívat děti a těšit starý lidi.“
Právě tato kniha s prorockou vizí cestovatelské revoluce velice ovlivnila hippies, kteří o několik let později často cestovali s ruksakem na zádech, kde měli ty nejzákladnější potřeby a tuto knihu.
Pokračování čtěte ZDE.
