Loneláci
Všechno to, za čím se backpackers „pod vedením“ Lonely Planet do světa ženou, je jimi samotnými nevědomky ničeno. Například tipy na opuštěné pláže si přečte v Lonely Planet tolik lidí, že už zkrátka nejsou opuštěné. Jenže bez průvodce by batůžkáři byli uprostřed cizí kultury ztraceni.
Vláčeli jsme se severní Indií z jednoho města do druhého, v batohu jsme měli nejnutnější věci a patrně nejlepšího cestovatelského průvodce z řady Lonely Planet, který tehdy ještě nebyl v češtině. Všude jsme nechali kus sebe sama, a to i v trochu jiném významu, než jak se to obecně vnímá.
Hlásali jsme pouhou svou přítomností, že globalizace je nový stav bytí, kde všichni máme k sobě blíž i dál najednou. Bez nás byl například seriál Beverly Hills třeba v poušti v Radžastánu jenom fata morgána, ale jak už si na nás místní lidé mohli sáhnout, když nás viděli z masa a kostí, uvěřili, že Beverly Hills je pravda, a to dokonce (anebo hlavně) v těch kamenných chýškách se satelitní anténou v poušti, kde v noci tak jasně svítily hvězdy. Jakmile se svět začal měnit v globální vesnici, najednou se i z té pouště a z velehor a pralesů staly mimo jiné i obrovské továrny na zážitky. Všechny přírodní krásy a etnické zvláštnosti byly čím dál víc kulisy, ve kterých se jakoby částečně hrálo pro cestovatele. Domorodci se nechávali fotit za přiměřený bakšiš a trochu zapomínali na tradiční styl života, za kterým se k nim jezdí. Otázkou je, zda za to může nebo nemůže přítomnost batůžkářů, a zda za to mohou nebo nemohou cestovatelské příručky typu Lonely Planet. Ale začněme od začátku.
Příběh nejrozšířenější světové edice průvodců známé pod názvem Lonely Planet začíná, jak jinak, světově. To se již v roce 1970 (!) potkali na lavičce v londýnském Regent’s Parku mladí Tony a Maureen. Možná už tehdy spřádali plány, na které by byli pyšní jak beatníci, tak později příslušníci hnutí hippies, na které svým způsobem navázali. Jisté je, že o rok později se vzali a vyrazili na svatební cestu. Se starým otlučeným autem a pár dolary si splnili sen a projeli přes Evropu a Asii směrem do Austrálie. Stálo je to několik měsíců a všechny peníze, ale zvládli to. Když vše skončilo, těžko mohli být víc zruinovaní… a šťastní, praví legenda. Na rozdíl od mnoha jiných odvážných cestovatelů pro ně ale skutečná a nutno říci že pohádkově neuvěřitelná cesta životem teprve začínala. Hned po návratu usedli Tony a Maureen Wheelerovi ke kuchyňskému stolu a začali třídit zápisky z cest.
Tak vznikl první průvodce řady Lonely Planet. Jmenoval se prostě Across Asia on the Cheap (Levně přes Asii). Po prvních výtiscích se v obchodech jen zaprášilo, během týdne se knihy prodalo 1500 výtisků. Úspěch inspiroval Wheelerovy k napsání dalších průvodců po jihovýchodní Asii, Indii a jiných regionech. Objevili díru na trhu, poptávka neustále narůstala a Lonely Planet ve snaze držet krok se zájmem čtenářů nezadržitelně expandovala.
V průběhu následujících let obsáhl záběr nakladatelství celou zeměkouli a brzy pronikl i do virtuálního světa, a to prostřednictvím webových stránek lonelyplanet.com a diskusního fóra Thorn Tree. Lonely Planet se stalo globální značkou, knihy začaly vycházet mimo jiné i v českém překladu a Tony s Maureen dostávali řadu nabídek na prodej společnosti. Až v roce 2007 prodali 75% akcií firmy společnosti BBC Worldwide, která se zavázala pokračovat v duchu Lonely Planet - tedy podporovat nezávislé cestování, poskytovat důvěryhodné rady a autorům zajistit tvůrčí svobodu. Tony a Maureen se na chodu Lonely Planet aktivně podílejí dodnes, na cestách tráví víc času než kdy předtím a volný čas věnují dobročinným projektům, pokračuje legenda. Společnost se stále řídí krédem, které se objevilo v Across Asia on the Cheap: „Musíš se rozhodnout, kam se vydat, a tím máš to nejtěžší za sebou. Tak jen do toho!“ Prostě pohádka.
Faktem je, že podrobné průvodce, kde najdete přehledné mapy, tipy na ubytování i jídlo i s cenami, které je třeba usmlouvat, nápady na treky a tak dále, jsou pro batůžkáře uprostřed cizí kultury neocenitelné. Jsou však batůžkáři, kteří tvrdí, že to má jeden háček: všechno to, za čím se backpackers „pod vedením“ Lonely Planet do světa ženou, je jimi samotnými nevědomky ničeno. Například tipy na opuštěné pláže si přečte v Lonely Planet tolik lidí, že už zkrátka nejsou opuštěné. Pro hotely a restaurace je zmínka v Lonely Planet něco jako výhra v loterii, otázkou zůstává, jestli to tak je i pro batůžkáře, kteří na místo v touze vidět autentickou exotiku dorazí, aby tam pak potkali spoustu jiných batůžkářů.
Na obranu Lonely Planet je ale třeba říci, že je naprosto jisté, že kdyby začali vyklízet pozice, okamžitě je obsadí další, podobně zaměřené firmy. Například konkurenční Rough Guides. Pod heslem „Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu,“ od Davida Livingstona je zdatným konkurentem Lonely Planet a mezi batůžkáři se vedou časté spory, na která místa je lepší Lonely Planet a na které zase Rough Guides.
Samostatnou kapitolou jsou statečné české pokusy o konkurenci těmto mamutím firmám. Jako první spatřila světlo světa kniha Cesta na východ od manželů Ivy a Ivana Brezinových z roku 1999, která obsahuje základní údaje o třiceti asijských zemích. Dočtete, se v ní, jak se do Asie co nejlaciněji dostat, kde bydlet, co jíst a jak se vyhnout tropickým nemocem a nebezpečím. Autoři vám ukážou cestu po zemi do Indie za sto dolarů, transsibiřskou magistrálou do Číny nebo autostopem do Izraele a Egypta. Nejcennější ale na ní asi je, že se snaží navodit batůžkářskou atmosféru, nadchnout čtenáře pro tento způsob ani ne tak cestování jako života. Právě proto se vyplatí ji číst i přesto, že konkrétní údaje mohou být již zastaralé.
Podobného zaměření je i kniha Hedvábná stezka z roku 2007, kterou připravil David Gladiš. Popisované trasy sledují historickou Hedvábnou stezku - síť obchodních cest, které přes 2 000 let spojovaly Čínu s Indií, Blízkým Východem a Evropou. Během putování mezi Istanbulem a Pekingem tu najdete stovky zajímavých míst v Turecku, Íránu, Pákistánu, Afghánistánu a Číně a kniha vedle aktuálních informací zachycuje také osobní zážitky, postřehy a dojmy cestopisného charakteru. Zatím nejnovějším z českých průvodců, který jaksi v duchu české tradice nepojednává jen o jedné zemi, ale o nezávislém cestování, jako fenoménu, je Travel Bible, která spatřila světlo světa v roce 2016. Také její autoři Matouš Vinš a Petr Novák tvrdí, že cestovat může každý, a dodávají, že jde jen o to, znát pár důležitých triků od těch zkušenějších, které se čtenář v knize dozví. Nově přidávají i zkušenosti s digitálním nomádstvím, nejnovějším batůžkářským trendem.
