Extrémně nebezpečné letiště
Pro jihovýchod Madeiry je asi nejvýstižnější označení „nevěsta větru“, a to kvůli rotujícím větrům proudícím z hor. Problém je v tom, že právě tady leží madeirské letiště. Náleží proto do oficiální desítky nejnebezpečnějších a mezi piloty neobávanějších letišť naší planety.
A tak zatímco dovolená na celoročně zeleném, extrémně rozmanitém ostrově plném květin je pobytem v ráji, cesta sem je kvůli přistání zlým snem…
Letiště Funchal bylo otevřeno 8. července 1964, v březnu letoštního roku bylo přejmenováno na Airport Cristiano Ronaldo podle fotbalové ikony Realu Madrid, který je rodákem ostrova. Ovšem první letadla na Madeiře přistávala už v roce 1921, a to i bez letiště. Tenkrát byla ranvejí hydroplánů zátoka přímo před hlavním městem. V době, kdy bylo letání doménou smetánky, stála letenka z Anglie 87 liber, což dnes odpovídá hodnotě 1 714 liber!
Od 60. let se využívalo malé letiště NATO na sousedním ostrově Porto Santo, odkud pak turisté museli na Madeiru přejíždět lodí – řešení, které se stoupajícím počtem návštěvníků nemělo budoucnost. Problémem byl ovšem extrémně hornatý terén Madeiry. Od úvah postavit letiště na náhorní plošině Paúl da Serra, jediné rovné části ostrova, se nakonec upustilo kvůli častým mlhám a nestabilnímu počasí. Nakonec nezbylo jiné řešení, než vtěsnat letiště na úzký pruh mezi úpatím hor z jedné a oceánem z druhé strany. Problematickým kompromisem byla i s 1600 metry příliš krátká přistávací plocha, za kterou si letiště vysloužilo přezdívku „letadlová loď“.
Aby letiště prodloužili co nejvíce... 
...položili ranvej na železobetonový most
19. listopadu 1977 se bohužel krátká ranvej stala osudnou Boingu 727-200 společnosti TAP Portugal, který nestačil zabrzdit a po pádu ze čtyřicetimetrového útesu ještě kompletně vyhořel. 131 pasažérů (z celkových 164) tragédii zaplatilo životem. Důsledkem nehody a zároveň reakcí na rostoucí počet pasažérů bylo prodloužení runwaje nejdřív o 200 metrů, poté na konečných 2 777 metrů, a sice jediným možným směrem – do moře. Zadní část přistávací plochy tedy spočívá nad Atlantikem na 181 železobetonových pílířích zaražených do mořského dna!
Díky prodloužení a částečné změně úhlu ranveje teď mohla na Madeiře přistávat i velká letadla. I jejich piloti ale musí projít školením, specialním tréninkem a zkouškami. Na rozdíl od ideálního přistání, kdy je letoun poslední kilometry už víceméně nasměrován na přistávací dráhu, totiž na Madeiře musí pilot otočit letadlo o 180° těsně před přistáním. Pro mě jako fanouška aviatiky a náruživého leteckého spottera je tudíž zdejší letiště jakýsi okřídlený sen s notnou dávkou zvědavosti a adrenalinu měnící se právě v realitu.
Těsně před přistáním musí pilot otočit letadlo o 180° 
A pak dloufat, že se vítr neotočí a přistání bude možné dokončit
Poté, co jsme po levici minuli nejvýchodnější cíp ostrova – nehostinou pustinu s příkrými skalami, začínáme nejen prudce klesat, ale současně se i točit k horskému masivu, a to tak nízko nad oceánem, že snad každou chvíli musíme křídlem škrtnout o mořskou hladinu. Složité přistání ovšem nekomplikuje jen extrémní poloha a silný protivítr, ale i zrádné, těžko předvídatelné přepadové větry, vznikající následkem blízkosti hor a moře. Často se vítr navíc otočí a začne rotovat pár sekund před přistáním. You tube je plný videí,v kterých si vítr s letadlem pohrává jak s dětskou hračkou: točí ho proti svahu, tlačí mu čumák nahoru a dolů nebo ho nechá propadnout několik metrů. Často i vše současně...
Pak nezbývá než přistání přerušit, zvýšit otáčky na maximum, přejít v strmé stoupání a za hukotu turbín se vrátit do bezpečí výšek. Po druhém, často i třetím neúspěšném pokusu je nervozita v kokpitu natolik hmatatelná, že většina pilotů volí odklon na Kanáry s cílem zkusit své štěstí druhý den….
Madeira je letištěm extrémů. K náročnému terénu, silným větrů jak z pevniny, tak od moře, se ještě přidává nebezpečí střetu s mořskými ptáky – riziko, které po nouzovém přistání Airbusu společnosti US Airways na Hudson River v lednu 2009 určitě nelze podcenit. My máme ale štěstí – sice se to s námi párkrát houpne natolik, že se ze zadní části kabiny ozvou zděšené výkřiky, nakonec ale na proužku země mezi horou a mořem přistáváme bezpečně a napoprvé...
