MLADÉ VÍNO V RIQUEWIHR
Rovinu kolem Colmaru vystřídala krajina plná kopečků, na svazích ozářených nízkým podzimním sluncem dozrávají těžké hrozny vína. Nejhezčí čas je začátek října, kdy se v Riquewihtu začíná víno sklízet.
Oblasti mezi Colmarem a Ribeaville se výstižně říká „Vinná stezka“. Ze západu je chráněná horským pásmem Vogesů, ktere zadržují chladné větry. Alsasko je klimaticky vůbec nejmírnější částí střední Evropy.
Nejenom krajina, kterou projíždíme je nádherná, ale i vinařské vesničky. Jedna je vyšňořenější než druhá, jako by navzájem soutěžily krásou domů a množstvím květin.
Alsasko bylo nejdřív osídleno Kelty, později sem přišly národy Germánů. Alsasané to nikdy neměli jednoduché: po čtyři století byly pohraničním územím Římské říše (58p.n.l.- 406n.l.). Římané se tu ale stavebně moc nenamáhali-především kvůli nebezpečným germánským Barbarům v bezprostředním sousedství, a tak jedinou historickou stopou je víno, které tu Římané začali pěstovat jako první.
Riquewihr byl založen už v 6.století; původně jako zemědělský statek, který se postupem času rozrůstal. V roce 1291 byly postaveny ochrané hradby, nedlouho potom se Riqeuwihr stal městem. Rozkvět, který ukončila třicetiletá válka, městečko zažilo v 16. a 17.století díky prodeji výtečného bílého vína.
Pro nás je Riqeuwihr nádherně zapomenutý kousek středověké Francie. Vždytˇčlověk má pocit, že kromě parkoviště se toho moc nezměnilo... Na prostranství před hradbami se koná vinná slavnost. S košíčkem hroznů vstupujeme spodní městskou branou do centra a já čekám jen na povel “Klapka, jedem!” Jsme totiž obklopeni dokonalými kulisami renesanční Francie.
Na otázku, proč se o Riquewihru mluví jako o “Perle vinné stezky”, si už můžu odpovědět sama: městské hradby, dlážděné uličky, kašny překypující květinami – každá ulička a každý dvůr schovává nové překvapení. Tu se v koutku skrývá stylová restaurace, malinká galerie nebo roztomilý obchůdek. Nejhezčí jsou tzv. hrázděné domy, typické spíše pro Německo. Jde o způsob zdění, při kterém je dřevěná nosná konstrukce vyplněna cihlami nebo kameny; výplň je pak omítnuta, trámy však nikoli. Každý dům má svůj osobitý charakter počínaje barvou až po detaily, kterými je vyzdoben. Stačí jen zvednout hlavu a žasnout….
Kdo by odolal čerstvě napečeným? 
Tyhle bábovky jakoby radostně skotačily ve výkladní skříni
Naši pozornost odvádí vůně z maličké pekárny, kterou právě míjíme. Odolat čerstvě upečeným kokoskám s příchutí pomerančů, mandlí nebo pistácií se prostě nedá. Sousední krámek se chlubí zase jinou alsaskou specialitou: kynutými bábovkami gugelhupf. Oproti supermarketovým, nudně pravidelným strojovým bábovkam, tyhle jakoby žily. Každá se naklání jiným směrem... Obchůdky a restaurace “hlídá” všudypřítomný čáp, symbol Alsaska. Od hadrových po dřevěné nebo jako motiv na keramice, čápi jsou proste všude. Dříve těch živých na alsaských střechách hnízdily stovky...
S čerstvě stočeným “mladým” vínem pokračujeme ke krámku s alsaskou keramikou. Podkladovou barvou je šedá, zelená nebo modrá, jako motivy jsou nejčastější kopretiny, slepice, ptáci nebo ryby. Hluboké hrnce s poklicí se dodnes používají k přípravě národního alsaského pokrmu “Baeckeoffe” – husté polévce z masa, brambor a cibule, jejíž příprava trvá až tři hodiny. I když upřímně řečeno: přes všechny kreace není nic lepšího než kus francouzského sýra, hrozen vína a křupavoučká bageta, k tomu sklenka červeného...
Horní bránou Dolder s hrázděnou věží – symbolem Riquewihru – vycházíme z města a stoupáme pěšinkou nad první vinici, odkud je nádherný výhled na celý Riquewihr choulící se v klíně malebného alsaského údolí.
