Letecký palubní deník s tetičkou Ju

7. 9. 2017 – Švýcarsko, Evropa

Mám rád Švýcarsko, hory, létání a historii. Jak se to dá všechno jedním vrzem skloubit? Úplně jednoduše – vyhlídkovým letem Junkersem JU-52 z roku 1939!

24. 12., 18:00, -2°C

Štědrý večer, nadílka dárků. Rozbaluji obálku s logem Ju-Air a poukázkou na okružní let nad švýcarskými Alpami. Jak dlouho si to toto přeji – 10, 20 let? Ne, ještě dýl, vlastně už od dětství.....

2. 2.,10:00, -5°C

Telefon se společností Ju-Air, zamlouvání termínu... Létá se jen v sobotu a občas ve středu...

Čtyři měsíce dopředu není žádné volné místo. O lety je prostě neuvěřitelný zájem. Konečně domluveno na 25. červenec.

25. 7., 10:00, +27°C

Příjezd na vojenské letiště Dübendorf, fungující do roku 1948 jako hlavní civilní letiště Švýcarska.

Zatímco rodinka se uvolněně usazuje na terase hangárové restaurace s výhledem na nástupiště, já už se nemůžu dočkat startu s nádherným 76letým “veteránem vzduchu” sešroubovaným z pár kusů vlnitého plechu.

10:45, +30°C

Po krátké instrukci a odevzdání vstupenek očekávám bezpečnostní kontrolu. Žádná se ale nekoná – takhle se asi létalo kdysi. Deru se dopředu na čelo zástupu čekajícího na nástup do letadla. Nejsou tu totiž žádné místenky a ja odmítám sedět zády ke směru letu. Nejlepší by bylo místo hned za pilotní kabinou...uf, vybojoval jsem ho...

11:00, +31°C

Rozjezd na startovací dráhu. Usměvavá letuška podává bezpečnostní instrukce a posléze usedá na poslední, 17. sedadlo. Stará “dáma oblaků” se pomalu odlepuje od země a celá se přitom klepe. Zatímco kdosi v zadní části kabiny plní příslušný pytlík svou snídaní, zvedají tři BMW motory s 500 koňmi Junkers do letové cestovní výšky.

11.00-12.00, +34°C – nejteplejší den roku

Cestovní rychlostí 180 km/h postupně přelétáme jezero Greifensee, městečko Rapperswil na Curyšském jezeře, poté prolítáme skrz údolí Wägital a postupně opisujeme čím dál vyšší vrcholky Glarnských Alp. Otočkou doprava prudce měníme směr a těsně před městečkem Schwyz oblétáme horu Grosse Mythen. Díky podobnému vzhledu a relativně lehkému výstupu se jí humorně přezdívá “Matterhorn pro chudé”. S Lucernským jezerem za zády se přes poutní městečko Einsiedeln a kužel hory Etzel vracíme do kantonu Curych. Během letu je možné vstát a nakouknou k pilotům do cockpitu. Tuto příležitost si bohužel s přirozenou arogancí politiků nenecháva ujít jeden přední švýcarský kantonální radní, který okupuje úzká dvířka mezi kabinou a cockpitem téměř polovinu letu.