3 600 km pro Emičku
Už je to dva a půl roku, co jsem radikálně změnil svůj život. Dal výpověď v zaměstnání, prodal všechen majetek, vymanil se ze systému a vyrazil hledat tu správnou cestu za štěstím. Začal jsem si plnit své sny. A pak i druhým.
Propadl jsem dálkové pěší chůzi. Abych si nechodil jen tak, dal jsem svým cestám smysl. V loňském roce na jaře jsem se rozhodl trochu poznat rodnou zem. Přešel jsem ji tedy od nejvýchodnějšího bodu po ten nejzápadnější (800 km). Celou cestu jsem věnoval chlapci – Matějovi, který je již sedmým rokem po banální operaci mandlí ve vigilním kómatu. Cestou jsem šířil jeho příběh, a získával tak finanční prostředky na péči o něj. Za 24 dní jsem pro něj získal přes 55 tisíc korun.
Další cesta na sebe nedala dlouho čekat. Pěší putování po hranicích bývalého Československa mělo více významů. Poukázat na hranice, na svobodu, kterou máme, a připomenout některé historické události, hlavně z války. Chtěl jsem také ukázat lidem krásy naší a slovenské vlasti, dokumentovat život v pohraničí a vztah mezi Čechy a Slováky po rozdělení.
Nejdůležitější ale bylo, že cesta byla opět dobročinná. Tentokrát byla věnována osmileté holčičce Emě s dětskou mozkovou obrnou.
Na cestu jsem vyrazil 11. dubna z Břeclavi. Tentokrát jsem se připravoval velmi svědomitě, fyzicky jsem na tom byl výborně a už jsem se nemohl dočkat startu. Před časem jsem také objevil koncept cestování nalehko, a tak má celá výbava pro tentokrát vážila 8,4 kg i se zrcadlovkou. Putoval jsem po směru hodinových ručiček.
Díky tomu, že je téměř celé pohraničí tvořené horami, neměl jsem o krásné výhledy nouzi. Ze začátku mě hodně potrápilo počasí. Na konci dubna, zrovna při přechodu Šumavy napadlo víc než 50 cm sněhu. Několik dní jsem se pak doslova prokousával sněhem, zmrzlý až na kost.
Tiské skály 
Pančavský vodopád - NP Krkonoše
Když to šlo, snažil jsem se jít přímo po hranici. Krásné, udržované a dobře značené cesty se často střídaly se zarostlou a neprostupnou džunglí. Jednou za čas se ke mně někdo na den či dva přidal, což bylo skvělé odreagování. Jinak jsem většinu cesty absolvoval zcela sám. Najednou jsem téměř každý den spal sám v lese a v horách a uvědomil jsem si, že tu nejsem na návštěvě, ale že sem začínám patřit.
Velmi mě překvapila rozmanitost naší přírody. Jsou tu ještě zcela nedotčená místa, některá dokonce spíš připomínají sibiřskou tajgu než krajinu uprostřed Evropy. Nejvíce se mi líbily Novohradské hory, Východní Krušné hory, Jizerské a Rychlebské hory. Za celou cestu jsem prošel osm národních parků, desítky CHKO a nespočet přírodních rezervací. Denně jsem chodil 30–50 km.
Po necelých dvou měsících jsem pak překročil česko-slovenskou hranici a vstoupil na Slovensko. Tady už mě čekaly vyšší hory – Tatry. I přes chvilkovou nepřízeň počasí mě naštěstí nechali projít dál, a já mohl brzy začít s přechodem Východních Karpat. Ty mi naprosto učarovaly, zvlášť národní park Poloniny ležící u ukrajinských hranic. Absolutní, nedotčená divočina, tři sta let staré bukové pralesy. Místo, kde můžete potkat medvěda, vlka ale i zubra.
CHKO Horná Orava 
Západní Tatry
Po neustálých kontrolách pohraničníky u ukrajinských hranic jsem začal otáčet směr na západ – domů. Podél Dunaje a řeky Moravy jsem opět došel na českou půdu a do cíle. Do Břeclavi jsem dorazil přesně po 97 dnech na cestě. Celkově jsem ušel 3 566 km.
Příchod do cíle byl velký zážitek, protože tu na mě čekala celá řada lidí, kteří mi po celou cestu drželi palce. Především tu ale na mě čekala Emička. Symbolicky jsme pak pár kilometrů do cíle došli / dojeli (Emička na vozíku) společně.
Pro Emičku se mi doposud podařilo vybrat přibližně 130 tisíc Kč, díky čemuž pojede na další, speciální neurorehabilitace. Sbírka pro Emičku však pokračuje dál. Pokud byste chtěli i vy přispět, můžete tak učinit na její sbírkový účet 2700501868 / 2010 variabilní symbol 111. Účet je vedený u Asociace rodičů dětí s DMO a po schválení asociace jsou veškeré finanční prostředky použity na léčbu a pomůcky. Děkuji všem, kdo se rozhodnou pomáhat! Více info o mých projektech na www.cestazasny.com nebo na www.facebook.com/cestazasny
