Vinař je kombinací jasnovidce a rosničky
Práce na vinobraní sice na pohled dýchá romantikou, ve skutečnosti je to ale dřina s holinkama na nohou a těžkou kádí na zádech. V alsaském Ribeauville letos začala díky extrémně teplému létu o tři týdny dřív.
Prodloužený víkend v Alsasku je pro nás už tradičním ukončením cestovní sezóny. Zároveň je to i šikovná možnost vzít si do zásoby na zimu trochu sluníčka domů, a sice v lahvích výborného francouzského vína.
Vinice dominují zdejší líbezné krajině stejně jako pitoreskní vinařská městečka seřazená za sebou na 170 km dlouhé “vinné stezce” (Route des Vins d´Alsace) jako perly na šňůrce – v každém údolí jedno. My se letos rozhodujeme pro Ribeauville, které se pyšní oficiálním titulem “květinové město”.
A kytky tu skutečně zdobí každé okno, kašnu i kapličky mezi vinicemi. Hrdý je Ribeauville i na svou dlouhou historii a jeho návštěva je skutečně jak cestou do středověku. Úzké uličky s nádherně barevnými hrázděnými domy z 15. až 18. století, čapí hnízda na střechách a tři zříceniny majestátných hradů tyčící se vysoko nad městem.
Zatímco největší a nejstarší Saint Ulrich z 11.století a sousední Girsberg z 13. století je možné navštívit, na třetí Haut-Ribeaupierre z 12. století je z bezpečnostních důvodů dovolen pohled jen zvenku. Co všechny tři spojuje, je ale jeden z nejhezčích turistických treků celého Alsaska. Výhled, který se tu nabízí, sahá přes střechy Ribeauvillu a zbytky středověkých hradeb, okolní vinice, pokračuje do Rýnské nížiny a končí podle počasí buď výhružnou siluetou Černého lesa nebo až vrcholky Bernských Alp.
Bohužel ne dnes. Ačkoli je okolí Ribeauvillu jedním z nejsušších míst celé Francie, přesně s příchodem na zříceninu otevírá nebe svá stavidla. Spolu s mladou dvojicí – kromě nás jedinými návštěvníky – se uchylujeme pod klenbu spojující kdysi dva hradní sály. Na jejich perfektní bon jour následuje k našemu velkému překvapení ještě perfektnější čeština přibarvená moravským přízvukem.
Honza z a Dana z Valašska jsou na půlroční cestě Evropou, kterou si financují příležitostní prací. S končícím létem se se svým WV busem, který je na pár měsíců jejich domovem, vydali z deštivého Norska směrem na jih a dorazili šikovně k vinobraní sem do Alsaska. Déšť se jim prý ale i tady lepí na paty….
Na tom snad bude trochu pravdy, vždyť když se po hodince zábavného rozhovoru se sympatickou dvojicí loučíme, nestačíme ujít ani sto metrů a temná obloha se jako mávnutím proutku trhá a vzápětí proráží slunce. Honza a Dana ale nejsou jedinými externími pomocníky vinobraní. Díky extrémně teplému létu začína letošní sklizeň až o tři týdny dřív! Některé druhy vína bylo nutné začít sklízet už v srpnu, další pak začátkem září, tedy v době, kdy měla spousta zaměstanců ještě dovolenou a vinařům nezbylo než zaměstnat studenty. A tak Honza s Danou přišli jako na zavolanou...
Na práci, která na pohled sice dýchá romantikou, ve skutečnosti je to ale dřina s holínkama na nohou a těžkou kádí na zádech… Včasná sklizeň je ale podmínkou kvalitativně dobrého ročníku.
Vinobraní probíhá podle staletého rituálu: nejdřív je veřejně přečteno úřední povolení ke sklizni, která se stanoví dnem, kdy vinná réva začala kvést a plus 100 dní zrání. Tolik teorie a úředního výpočtu – prakticky o počátku vinobrani nerozhoduje samozřejmě nikdo jiný než Matka příroda….
Důležitý je stupeň zralosti daný ideální rovnováhou cukru, který se poté změní v alkohol. Rozpoznat optimální zralost a stanovit tak datum vinobraní je vcelku věda, a to nejen kvůli 351 druhům vína, které se ve Francii pěstují – skoro na každý den v roce jedno....
Roli hraje víc faktorů, například poloha vinice a harmonie plodu, která se nedá naučit, která se musí doslova vycítit dlouholetou praxí. Poslední slovo má tudíž vinař, už proto, že jeho rozhodnutí je osudové pro výsledek celoroční práce. Pro některé druhy jako tramín červený nebo ryzlink – obě alsaské odrůdy – se naopak hodí pozdní sklizeň, která začíná teprve v polovině října. Výsledkem jsou sladká aromatická vína s nádechem medu, hrušek a kandovaného ovoce.
Raritou Alsaska je tzv. ledové víno, původně kanadská specialita, které se sklízí až koncem prosince, často i začátkem ledna. Ledové víno se vyznačuje vysokým obsahem cukru a je tudíž ideální k dezertům a sladkým pokrmům.
Vinař musí tedy být kombinací jasnovidce a rosničky se schopností odhadnout počasí na týdny dopředu....Zatímco déšť a chlad hroznům neublíží, s kombinací tepla a vlhka stoupá riziko plísní. Při suchém, teplém a slunečném počasí zase hrozí nebezpečí, že se sladké hrozny stanou cílem nenasytným vos.
Dodnes je vinobraní de facto ruční práce, která trvá zhruba 6 týdnů, přičemž světlé víno je dřív zralé než tmavé. Vinobraní je ideální pro ty, kdo se nebojí horka nebo deště a holínek, kdo mají při práci trpělivost a milují zdejší region – oblast, kde se po staletí sjednotil vzduch, úrodná země, slunce, voda a člověk k výrobě vína, a ta je neodmyslitelnou součástí zdejší identity…
