Co dnes ještě objevovat...
Jindřich Mořeplavec a dalších dvaatřicet mořeplavců, kartografů, malířů, vědců a misionářů vytesaných z bělostného vápence hledí na svou slavnou objevitelskou minulost z výšky padesáti metrů. Tam, kde to kdysi všechno začalo…
Jindřich Mořeplavec, třetí syn portugalského krále Johanna I., hledí na řeku Tajo a v rukou drží maketu karavely. Nový typ plachetnic svou rychlostí a schopností křížovat proti větru výrazně napomohl k tomu, že se Portugalsko mezi 14. a 16. stoletím stalo tzv. “Terra dos Navegadores e dos Descobridores” – tedy “Zemí mořeplavců a objevitelů”. A tím i obchodní velmocí s Lisabonem coby důležitým přístavem.
Za Jindřichem, který byl logistickou hlavou většiny výprav, aniž by se sám jediné zúčastnil, se řadí třicet dva dalších mužů, hrdinů tehdejší doby. Jejich nehybná těla vytesaná z bělostného vápence nehybně hledí na svou objevitelskou minulost a jsou spolu s betonovým podestem součástí impozantního, padesát metrů vysokého pomníku objevitelů. Byl postaven v lisabonské čtvrti Belém při ústí řeky Tajo, odkud se mořeplavci vydávali na své dlouhé cesty, k pětisetletému výročí smrti Jindřicha Mořeplavce v roce 1960.
Jindřich, Eanes, Vasco da Gama, Pedro Escobar…. Všechny muže spojovala nejen odvaha, ale i obrovská ctižádost objevit něco, co žádný jiný Evropan před nimi nedokázal. Všichni jsou zvěčněni na památníku ve tvaru plachetnice. V zadní části stavby symbolizující gigantický meč jezdí výtah na vyhlídkovou terasu v 7.poschodí.
Odtud se nabízí velkolepý výhled jak do dálky na nádherný Lisabon, tak kolmo dolů na padesátimetrovou větrnou růžici kompasu s mozaikou obrovské mapy světa s cíly portugalských mořeplavců doplněnými příslušnými letopočty. Tady máte i vy možnost vrátit se do zlatých časů Portugalska. Objevit pro svět sice už nic nemůžete, ale každá cesta může být novým objevem pro vás….
