Život ve stínu sopky
Zvony na katedrále svaté Agáty odbíjejí celou, stíny se začínají prodlužovat, zapadající slunce rozehrává poslední dějství své hry barev na fasádách starých paláců a silnice v centru se ucpávají v podvečerní špičce. Horký vzduch se mísí s výfukovými plyny. A do toho vyhrává od stánku s občerstvením rádio vtíravou melodii „…che fantastica storia è la vita.“
Refrén této písně se ke zdejšímu životu docela hodí. Život na Sicílii, Catanii nevyjímaje, psal a stále píše fantastické příběhy. A každý návštěvník by si měl uvědomit to spojení s minulostí, z jejíhož stínu Catania nemůže, anebo ani nechce, vystoupit. Podobně jako ze stínu legendární Etny, která svou náladovostí výrazně zasahovala a zasahuje do osudů tohoto města.
A právě Etně může paradoxně Catania vděčit za svou atraktivnost pro dnešní návštěvníky. Výbuch sopky v roce 1669 a ničivé zemětřesení v roce 1693 způsobily rozsáhlé a hluboké šrámy na tváři prosperujícího města. Jeho obyvatelé byli sice celá staletí zvyklí žít s jistou dávkou nebezpečí a rizika, ale až dvě po sobě krátce jdoucí katastrofy velkého rozsahu postavily místní před zásadní otázku – jak dál?
Nakonec bylo rozhodnuto o nové výstavbě města na základě zcela nových plánů, často popírajících staleté způsoby osídlení. Vznikla prostorná náměstí, navzájem spojená sítí různě širokých ulic a tříd, které kromě jiného umožňovaly lepší a rychlejší možnosti úniku pro případ dalšího ohrožení města. I v této chvíli sehrála výraznou roli sopka – co zničila, to bylo s její pomocí znovu vystavěno. Konkrétně šlo o černý sopečný kámen, který byl využit ke stavbě řady paláců, kostelů, ale i méně honosných domů.
Půvabný detail z výzdoby katedrály (foto J. Patková) 
Monumentální brána Porta Uzeda byla postavena z kvádrů sopečného původu (foto J. Patková)
Z tohoto důvodu se může historické centrum Catanie zdát šedé, nezajímavé a při deštivém počasí možná až nevlídné a ponuré. Ale bylo by nespravedlivé a nemístné zavrhnout Catanii předčasně. Děsivé události na konci 17. století umožnily vystavět centrum v novém slohu – baroku, který si na Sicílii zatím hledal cestu jen obtížně.
Jeho jedinečnou ukázkou je katánské hlavní náměstí Piazza del Dumo, na němž stojí většina reprezentativních budov, díky nimž byla tato část města zařazena na seznam historického a kulturního dědictví UNESCO. Zážitkem je už samotný příchod na náměstí branou Porta Uzeda, která působí majestátním a současně omšelým dojmem, a to díky kvádrům sopečného kamene, z nichž byla vybudována.
Kromě několika fontán (z nichž zaujme především Fontana dell´ Elefante, které vévodí socha slona, symbolu města) zaslouženou pozornost přitahuje katedrála svaté Agáty. Ta je opravdu nádhernou, i když v sicilském měřítku trochu opomíjenou ukázkou italského baroka. Navíc v letních měsících je vítaným útočištěm před palčivým vedrem v rozpálených ulicích.
Další doklady bohaté historie ale leží za hranicemi hlavního náměstí – zbytky římského divadla (Teatro Romano), mohutný středověký hrad Castello Ursino nebo řada kostelů lemujících ulici Via Crociferi.
Bohužel, současnost Catanie je méně honosná a reprezentativní. V nedávné minulosti bylo sice započato s obnovou samotného centra, na okolní čtvrti a předměstí se ale už dostatek pozornosti nenašel. Přestože hodně mladých lidí stále Catanii opouští a odchází za prací nejčastěji na průmyslový italský sever, místní obyvatelé si užívají každý den s neobyčejným entuziasmem a chutí.
Nejviditelnější je to na pravidelných pouličních trzích – sledovat nebo se přímo účastnit tohoto lidského hemžení v uličkách kolem pultů s rybami, masem, sýry či ovocem patří k památným zážitkům.
Hemžení 
Nabídka 
Smlouvání
Stejně tak jako procházka po některé z hlavních tříd města. Nejvěhlasnějším korzem je Via Etnea, která se táhne od katedrály na sever, a při hezkém počasí můžete neustále pozorovat Etnu, po níž je ulice pojmenována. Via Etnea je známa díky množství kaváren, barů a obchodů s nejrůznějším sortimentem zboží, ovšem zkrátka nepřijdou ani milovníci architektury.
Na stejnojmenném náměstí stojí výrazná budova místní univerzity, dílo architekta Giovanniho Vaccariniho, jednoho z tvůrců současné podoby historické Catanie. Byl to právě Vaccarini a Stefano Ittaro, kteří se ujali náročné role projektovat a vybudovat nové ulice, paláce a domy po ničivých pohromách konce 17. století.
A když se už člověk cítí unaven všemi památkami, lidmi a pochoutkami sicilské kuchyně, je tu pořád moře a dlouhé pláže, táhnoucí se několik kilometrů od Catanie. Ani při koupání v moři však nezmizíte z dohledu majestátní Etny, jejíž vrchol čas od času vykoukne z mraků.
Catanií ve stopách opery
Zřejmě nejvýznamnější osobností, která se v Catanii narodila, byl Vincenzo Bellini (1801-1835). Jeden z řady slavných italských operních mistrů prožil krátký život, po jehož stopách se zde můžete vydat, a to doslova od kolébky k hrobu. Rodný dům Belliniho stojí na Piazza San Francesco a je v něm zřízeno muzeum, kde jsou uloženy jeho různé osobní věci a také partitury k operám, jež složil (nejznámějším trojlístkem je „Norma“, „Puritáni“ a „Náměsíčná“ - celkem pak složil deset oper). Kdo si chce užít živý zvuk Belliniho oper, může vyrazit do místního divadla – Teatro Massimo Bellini v centru města. Poslední etapou v cestě Belliniho životem je návštěva monumentální katedrály svaté Agáty na Piazza del Duomo. V její vedlejší lodi se nachází skladatelův hrob s velice krásným a zdobným náhrobkem.
