Co se pije na Pelješci
Je skoro k neuvěření, že se na těch prudkých svazích udrží keříky vinné révy. Jsou bičovány mořskými větry, trápeny nedostatkem vody a vystaveny prudkému slunci. Nejen že bídně nezhynou, ale nakonec vydají tak cukernaté hrozny, že se z nich vyrábí jedno z nejlepších odrůdových vín na světě.
Vypadá to opravdu dobře. V plánu je lenošení na palubě při přeplouvání z Lastova na Pelješac. A pak volno, které můžeme vyplnit návštěvou vinařství. Kdo by nevyplnil, že?
Už se blížíme k pobřeží Polješace. Hradba hor vypadá trochu hrozivě. Prudké jižní svahy jsou v dolní polovině porostlé vinicemi. A právě mezi nimi se po zakotvení v Trsteniku budeme drápat vysoko do kopce za vinařským zážitkem roku.
Vinice s odrůdou plavac mali 
Ještě kousek a vinice přepadnou z útesů do moře
Nemuseli bychom, to je jasné... ale kdo by ze sebe jako ten hrozen nevymáčkl to nejlepší, aby ochutnal nejlepší víno tam, kde se rodí? Protože nad námi, před námi, pod námi a vedle nás na dosah ruky roste zdejší autochtonní odrůda plavac mali , ze které – ale jen z keřů rostoucích právě na jižních svazích Pelješce a nikde jinde – se vyrábí odrůdové víno Dingač. Velmi silné, suché a hodně dobré červené. Ostatně získalo si pozornost i světových degustátorů.
Vzhůru na vinice 
A tunelem do vnitrozemí poloostrova
Ochutnáváme ho ve vinařství Matuško, které sídlí za tunelem. Ten spojuje rozpálenou klikatící se asfaltku stoupající jižním svahem s vnitrozemím poloostrova. "Tunel jsme si postavili v sedmdesátých letech," říká za všechny vinaře obce Potomje pan Boris Matuško.
Místní vinaři skutečně na stavbu tunelu přispěli - měli k tomu totiž dobrý důvod. Dokud nebyl tunel, na své vinice museli šlapat dennodenně přes hřeben. Byla to dřina pro ně i pro oslíky, kteří si za to vysloužili svůj portrét na mnohých vínech značky Dingač. Mimochodem první chorvatské, která získalo už roku 1961 ochrannou známku.
Připraveno k ochutnání 
Ano, je to bobkový list, ten zelený "ubrousek"
Námaha s pěstováním se ale vyplácí, i když výnosy jsou relativně malé. Vyváží je vysoká cena Dingače, kolem 100 kun za litr (přibližně 350 korun). "Navíc se nemusíme bát žádných plísní," pochvaluje si Boris se sklenkou v ruce. "Na vinicích opravdu není vlhko, všechna voda z prudkých strání hned steče. Další výhodou jižních svahů Pelješce je, že chytají nejen přímé slunce, ale také paprsky odražené od mořské hladiny. Takže máme sice málo hroznů, ale slaďoučkých."
Boris toho říká ještě hodně, o oslech, odrůdách, vinařském družstvu - ale jeho informace se mi pomalu rozpouští v bílých i červených vínech, která nám dolévá jeho žena Marina. Zvesela pak projíždím tunelem zpátky k moři a dál, mezi večerními vinicemi až ke kotvící lodi. Později tam Boris autem přiveze krabice vína, které jsme u něj nahoře zakoupili.
První, druhý a třetí kololodní den najdete na webu cestovatelů. Příští zase za týden - poplujeme na Pelješac.
Prakticky:
Kololoď je jedinečná kombinace cyklistiky a plavby, kterou vymysleli a pořádají lidé z ck Geotour. Loď je nejen dopravním prostředkem, který cyklisty přemisťuje od ostrova k ostrovu, ale i základnou a útočištěm. Na lodi se pluje, spí, jí a žije.
Každoročně je vypravováno několik kololodí na jaře a na podzim. Bližší informace o jednotlivých trasách, termínech a lodích najdete na www.geotour.cz
