Rozpité ráno, jasný den
Kdo z polonaháčů, vystavujících se v létě na plážích makarské riviéry tuší, co se děje ve vesničkách vysoko nad nimi? Kdo si představí zdi porostlé vinnou révou, mušlemi ozdobené schody, staré letopočty vyryté nad okny, z kterých už se nikdo nekouká… a nevidí modrou hloubku moře pod nohama? Jižní úbočí Biokova je nostalgické.
Jasná brnkačka, podél moře to nemůže být do kopce! Ó, jak jsem se spletla – vzdušné výhledy na protější ostrovy jsou draze vykoupené. To ale ještě netuším.
Ráno v Zaostrogu je zpomalené mlhou valící se od moře. Jakoby se v ní i slova ztrácela, natož tušené ostrovy. Barvy se ztratily. Jedeme na kafe.
Ráno oblečené do mlhy 
Když v přírodě chybí, musí barvy dodat Kololoď
V Drveniku je přístav, takže je tu rušno a živo i tohle rozpité ráno. Káva je dobrá a silná. Rozhodnu se proložit ji travaricou – domácí pálenkou s vylouhovanými bylinkami. Buď mi zbystří zrak pálenka, nebo mezitím povylezlo slunce a upilo si z ranní vlhkosti. Rodí se krásný a horký den.
Sílu slunečních paprsků oceníme, když po pár kilometrech opustíme pobřežní silničku a začneme stoupat do vesnic Stm a Griža. Mnoho domů je opuštěných a ty obydlené zrovna nehýří luxusem – pokud ovšem nehovoříme o výhledu, jaký mají jejich obyvatelé z oken. Je královský a několikavrstvý: první nejbližší vrstva je tvořena bylinami a keři rostoucími kolem domů, druhá střechami domů a kostelů dole na pobřeží, třetí mořem s ostrovy, a ta čtvrtá volným obzorem v dálce.
Úboří Biokova, které se dost majestátně vypíná nad námi a kvůli kterému každou chvíli zakláním hlavu, je protkáno překvapivou sítí silniček a cest. Mnohdy mají překvapivý spád – nahoru i dolů. Takže netrvá dlouho a jsme znovu u moře, na opuštěné plážičce, kde plavky opravdu nepotřebujeme. A netrvá dlouho a zase stoupáme…
Houpy hou… dohoupáme se až do Makarské, kde nás čeká poslední noc na lodi Tvrdi. Výborná večeře je kořeněná nadšením kololodníků – vždyť pro toho, kdo má rád moře, kolo, pohyb, dobré víno a jídlo a voňavé chorvatské pobřeží, není krásnější způsob trávení volného času, než je právě Kololoď. A je mi fuk, jestli mé tvrzení působí jako reklama.
Přímořskou cyklistiku, a to doslova, si ještě užijeme ten úplně poslední den, kdy čekáme na odpolední odjezd autobusu. Z Makarské se vydáme do Baška Voda a zpět, a cestička tentokrát opravdu kopíruje mořské pobřeží. Chvílemi bychom si mohli rovnou z kola máchat nohy ve vodě, máme ale lepší nápad: kupujeme si láhev Plavac Mali, otvíráme ji pod jarním jadranským sluncem a chladit se chodíme do moře.
Poslední hodiny tak uběhnou až moc rychle. Po Kololodi se nám začne stýskat ještě dřív, než autobus projede tunelem Sveti Rok a definitivně nás odřízne od pobřeží. Od moře, od slaného větru, zatraceného i milovaného makadamu, od ostrovů, které si bez nás klidně dál budou hovět v moři. Už tušíme, že příští rok po nich podrandíme zase.
První, druhý, třetí, čtvrtý a pátý kololodní den najdete na webu cestovatelů.
Prakticky:
Kololoď je jedinečná kombinace cyklistiky a plavby, kterou vymysleli a pořádají lidé z ck Geotour. Loď je nejen dopravním prostředkem, který cyklisty přemisťuje od ostrova k ostrovu, ale i základnou a útočištěm. Na lodi se pluje, spí, jí a žije.
Každoročně je vypravováno několik kololodí na jaře a na podzim. Bližší informace o jednotlivých trasách, termínech a lodích najdete na www.geotour.cz
