Cesta do úžasného území Urunga
V království Urunga se mluví urungánštinou, které nikdo nerozumí – a to už jen proto, že každé slovo musí mít maximální počet U.
Imaginární království Urunga jsme založili s dcerou, když byla malá. Postupně jsme si naše království začali přikrášlovat místy, které nás na našich cestách okouzlily. Ideálně každé z nich začínalo na u a pakliže ne, nebyl problém si název patričně upravit. A tak Urunganďáci trekovali přes Ulpy a na dovolenou jezdili ke švýcarskému jezeru Urnersee, které vyhovovalo jak opticky, tak i názvem. Největší dohady byly ohledně hlavního města, kde v užším výběru skončil kanadský Vancouver a kalifornské San Diego. Nakonec jsme byli z Urunga úplně unešeni...
Země to byla malá a nacházela se někde uprostřed Atlantiku. Domorodci měli humor jako Skotové, přátelští a dobře naladění byli jako Irové a otevření jako lidé v západní Kanadě. Stejně jako na anglickém ostrově Jersey zde neexistovala žádná kriminalita – nikdo nikomu neubližoval a stejně jako na Jersey nebyli obyvatelé Urunga rozhodně žádní ubožáci a to hlavně proto, že se tu nikdo neulejval. I jinak tu vládl úžasný klid, neboť stejně jako politika, nehrálo ani náboženství absolutně žádnou roli. Každý si věřil, na co chtěl (nebo taky ne) v soukromí.
Pro cestovatele bylo království Urunga úplný ráj. Místa bylo všude dost, nikde žádné davy, nikdo se nemusel tlačit v přeplněných hotspotech. Nic nebylo předražené, neboť turistické pasti by byly ostudou každého Urunganďáka, na ulicích měli navštěvníci klid, neboť nikde nepostaváli otravní prodavači koberců a všemožných cetek, které pak doma dřív nebo později skončí ve sklepě.
I kulinářsky neměla Urunga konkurenci. Pivo tady vařili jako v Čechách, víno chutnalo jak ve francouzském kraji Languedoc, výběr pečiva byl jak v Německu a sýry byly samozřejmě švýcarské.
Pěší stezky tu byly vyznačené stejně perfektně jako v Dolomitech a bílé pláže zářily jak na mexickém ostrově Contoy. Jedinými zbraněmi byly rybářské pruty a rybáře bylo na řekách vidět hlavně v ranních hodinách, kdy se slunce pravidelně probíjelo závojem mlhy. Sluníčka tu bylo víc než dost… Díky příznivé klimatické zóně podobně jako na Madeiře zde vládlo po celý rok mírné klima. Úplně nejkrásnejším měsícem byl únor a volným dnem bylo samozřejmě úterý.
Naše Urunga by se dala bývala vylepšovat a doplňovat asi donekonečna. Stejně jako každá cesta... Dcera ale dospěla a začala žít vlastní život. Na voloviny už nezbýval čas. V našem podvědomí Urunga ale stále existuje. Sice se jí žádná jiná země nemůže vyrovnat, některé z výše uvedených destinací k ní mají – podle mého názoru – hodně blízko...
A jak by měla vypadat vaše vysněná země, vaše Urunga?
