Svatba v iglú

22. 1. 2018 – Rakousko, Evropa

Na zemi leží motorové pily, rýče a několik dlát s dlouhými násadami. Ten, kdo držel toto nářadí před chvíli v rukou, si evidentně jen na chvíli odskočil ven na světlo. V přítmí neobvyklé místnosti ze stěn shlíží krásně vytesaný vlk a místo dřevěných stolů zaujaly bloky průsvitného ledu. Iglú vesnice společnosti Alpeniglu vyrůstá u jedné z lanovek nad tyrolskou obcí Brixen im Thal už desátou zimu.

Objeví se vždy kolem Vánoc a stojí tady obvykle do půlky března. Hlavní a největší z 18 staveb, sloužící jako restaurace, vzniká tak, že se nafoukne balon, ten se obestaví dřevěnou konstrukcí, na niž se pak sněžným dělem nastříká technický sníh. „Protože v sobě nemá tolik vzduchu jako ten přírodní, stačí mu jen den na to, aby se zpevnil na požadovanou hutnost a aby se bednění mohlo zase rozebrat,“ vysvětluje zdejší průvodce Benjamin Schweiger. To už má kopule stěny silné 2,5 metru a může začít úprava a výzdoba interiéru.

Jiří Kašpar při práci na výzdobě iglú
A před svým hotovým dílem

Jedním ze tří sochařů, který má tohle na svědomí, je i Jiří Kašpar z Prahy. Sochy ze sněhu a ledu tu vyřezává posledních šest let. „Je to velmi dobrý materiál, práce jde rychle,“ říká sochař, který jinak vtěluje život spíše písku, bronzu nebo kameni. Když není v Rakousku, objíždí soutěže v Německu či Nizozemsku, restauruje staré sochy nebo spolupracuje s filmem. „V iglú jsem tady ale ještě nikdy nespal, kdepak. Za celý den jsem mokrý dost,“ směje se.

Ledová restaurace
Zahájení letošní sezóny

Kromě zmíněné restaurace a ledového baru, kde se na objednání servíruje k večeři sýrové fondue, je součástí vesničky ještě kaple, kde je možné nechat se oddat. „Na letošní sezonu máme objednané už tři svatby,“ říká Schweiger. Kolem hlavní „budovy“ je rozeseto několik malých iglú, v nichž lze přespat. Vymrznout vás tu nenechají, nemusíte se bát. Sněhová lůžka jsou přikryta matrací, zvířecí kůží a místo peřiny slouží péřové spacáky s komfortem hluboko bod mrazu. Malá iglú jsou určena dvěma lidem, ale když se uskromní, vejde se do nich i čtyřčlenná rodina. Kdo si chce neobvyklý zážitek dopřát, zaplatí 185 eur za noc.

Tyrolská tradice

Iglú vesnička je jednou z atrakcí střediska SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental, které se stalo vloni nejlepším lyžařským resortem na světě. Vychází vstříc stále náročnějším lyžařům. Lidé totiž v zimě už nejezdí na hory jen lyžovat, ale chtějí se bavit. A nejlépe každý den jinak. Horské resorty se proto předhánějí v tom, kdo toho pro své hosty vymyslí více.

A tak si zde vyzkoušíte si biatlon, sáňkování nebo noční běžkování. Ve Sporthotelu Hohe Salve v obci Hopfgarten si můžete každý den přečíst jejich noviny s aktuální předpovědí počasí, tipy na výlet nebo recepty anebo lze zavítat s dětmi do lyžařské školy v Scheffau. Na první pohled je stejná jako ostatní ve SkiWeltu, ovšem jednou věcí se liší. Malé lyžaře si tu vezmou do parády už od dvou let. Aby je pohyb na sněhu bavil, mají pro ně přichystané speciální odlehčené lyže. Místo klasického vázání složí jen přezka s pevnou patou, takže malí lyžaři můžou své první krůčky a obloučky zvládnout v běžných botách.

Lyžování na pozadí působivého masivu Wilder Kaiser

SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental, ležící ve východním Tyrolsku poblíž známého Kitzbühelu, není žádné komorní těleso. Je to regulérní, dobře sehraný orchestr. I když tu budete lyžovat týden, neprojedete všechno. Skiwelt, to je devět středisek (Going, Ellmau, Scheffau, Söll, Itter, Hopfgarten, Kelchsau, Westendorf a Brixen im Thale) pod vrcholem Hohe Salve. Díky takové rozloze jsou sjezdovky orientovány na všechny světové strany. Nejnáročnější tratě nabízí okolí Hohe Salve přímo nad Brixenem, Hopfgartenem a Itterem/Söllem. Mírnější svahy leží nad Scheffau a Ellmau na okraji oblasti.

Středisko uspokojí milovníky "sametu"...

Pro milovníky čísel: je tu rozeseto přes 280 kilometrů sjezdovek, které obsluhuje 90 lanovek a vleků, z nichž je prý vidět 70 třítisícových vrcholů. K tomu 70 starobylých horských chat, provoněných tyrolskými silnými polévkami, kde kmitají číšníci v tradičních kožených kalhotách a jejich kolegyně v šatech. À propos, Tyrolsko. V této spolkové zemi na západě Rakouska najdou lyžaři velká, malá, vysoká i nízká střediska a k tomu pět ledovců. Nejlepší rakouská safari neboli nejlépe propojená střediska jsou právě zde. Lyžování má v Tyrolsku opravdovou tradici – byl zde založen první ski klub, zrodila se tady moderní technika sjíždění i nejslavnější závody.

Letecký pohled na srdce lyžování v SkiWelt Wilder Kaiser – Brixental

Za 40 let 500 milionů eur

Lyžařská střediska se ráda chlubí tím, že jsou největší, nejvyšší, nejmodernější, že mají nejdelší nebo nejprudší sjezdovku v Alpách. Wilder Kaiser – Brixental zjevně nemůže zůstat pozadu, a tak se od loňského roku honosí vyznamenáním „Nejlepší lyžařský resort na světě“. Ten mu v konkurenci 70 testovaných oblastí udělila německá společnost Skiresort Service International, což je největší nezávislý testovací portál lyžařských středisek.

Zajímá vás, jak se to „lyžařské dobro“ měří a hodnotí? Ze všech 18 kritérií je nejdůležitějších pět: velikost areálu, množství a pestrost sjezdovek, kapacita a úroveň lanovek a vleků, jistota sněhu a úprava tratí. V potaz se při hodnocení berou i věci jako parkování, úroveň orientace na svazích, vstřícnost personálu, ekologie provozu, gastronomie nebo nabídka pro různé typy lyžařů, od rodin s dětmi až po freeridery. Pro srovnání, zatímco SkiWelt má ve zmíněném hodnocení 4,7 hvězdičky z 5 možných, Čechy oblíbené resorty jsou na tom o něco hůře: Hintertux 4, Stubai 4,1, Saalbach Hinterglemm Leogang 4,6 nebo Schladming – Planai 4,6 hvězdičky.

Přitom začátky dnes úspěšného areálu provázely pochyby. Oblast kolem vrcholů Hohe Salve, Zinsberg nebo Hartkaiser byla ještě do druhé světové války jako místo pro zimní sporty prakticky neznámá. První lanovku vybudovali v údolí Brixental, konkrétně v Hopfgartenu, až v roce 1947. Šlo přitom hned o nejdelší sedačkovou lanovku v Evropě o délce 2830 metrů. Hned rok nato vyrostla ve Westendorfu největší lanovka v Rakousku, která za sezonu přepravila více než 22 tisíc lidí. V následujících letech a desetiletích přibývaly další, často průkopnické projekty. Tak třeba v roce 1988 se v Söllu objevila první osmisedačková lanovka v Evropě a o 20 let později v obci Brixen im Thale první vlek na solární pohon na světě.

Přívětivost k rodinám s dětmi je dnes nezbytnou součástí rakouských středisek

Spojení samostatných organizací lanových drah se mnozí zpočátku vysmívali, v 70. letech 20. století už ale začaly vznikat první společné projekty, vydávat se společné skipasy, až v roce 1977 vznikla „Lyžařská velkooblast“ Wilder Kaiser – Brixental. Od té doby investovaly organizace lanových drah do zdejší oblasti více než půl miliardy eur, jen letos 6,5 milionu. A je to znát, nejen lyžaři si v moderních areálech připadají luxusně. Pokud tedy zrovna nenarazí na německé nebo holandské jarní prázdniny, kdy se zdejší svahy více než slušně zaplní.