Ocelová Ostrava
Česká republika, 02. 08. 2017- 1 země
- 1 cesta
Hned, jak jsme se začali přibližovat, mi bylo jasné, že se mi tu bude líbit. Jako velkého fanouška Steampunku mě okamžitě uchvátil pohled na zrezivělé trubky, velké ocelové důlní věže, z nichž jako liány visela ocelová lana. Před námi byla DOV. Dolní oblast Vítkovice.
Po příjezdu na parkoviště jsem si okamžitě všiml jedné věci: prosklené, 77,7 metru vysoké Bolt Tower, jenž je, jak nám později průvodce vysvětlil, zavěšená na ocelové konstrukci vysoké pece č.1. Poté, co ji architekt Josef Pleskot v roce 2015 dostavěl, vyhlásil konkurz, jak by se měla jmenovat jeho stavba. Nějakého fanouška sportu napadlo pojmenovat ji podle nejrychlejšího člověka světa, Usaina Bolta, který v té době závodil na světoznámém ostravském závodě Zlatá Tretra. Bolt ji sám osobně navštívil a pokřtil svým podpisem, jenž se nachází na stěně v Bolt Café v prvním patře nástavby. Druhý podpis se nachází na vrcholu stavby.
Potom, co jsme si koupili lístky na Vysokopecní okruh, jsme měli asi hodinu času. Tak jsme se vydali na obhlídku areálu. První mě zaujal prostor, ve kterém při festivalech jako např. Colours of Ostrava, nebo Beats for Love bývá pódium. Také mě zaujalo to, že na každém kroku byla na zdech, zemi i zavěšená na lanech díla, která vytvořili umělci, jenž byli zde na workshopu.
Obešli jsme téměř celý areál, a tak zde zmíním jen pár ze spousty zajímavých budov. Začnu Gongem, budovou, která bývala plynojem a nyní je zde konferenční sál, divadlo a restaurace Marylin, v níž visí reprodukce děl Andyho Warhola. Další místo je Jantarová stezka, jež se skládá ze tří uříznutých trubek, které sloužily jako ohřívače vzduchu, jenž byly takto uříznuty kvůli silnici, která tudy vede. Propojeny jsou dřevěným mostíkem. A protože v blízkosti Vítkovic vedla Jantarová stezka, pojmenovali tento asi dvacet metrů dlouhý most právě po ní.
Za zmínku ještě stojí lezecká stěna Hlubina v bývalém uhelném dole, kde jsem ale nebyl.
Nakonec jsme došli zpět k hale pod Bolt Tower, kde jsme si koupili lístky a já si chtěl odskočit na záchod. Nepříjemné zjištění na mne čekalo po pětiminutovém hledání už u vchodu. Seděl tam kluk okolo šestnácti, zřejmě na brigádě. A nad ním se skvěl nápis „WC – 10,- Kč“. Těch deset korun jsem samozřejmě u sebe neměl, tak jsem musel zpět do auta. Když jsem se vrátil s desetikorunou, vhodil jsem ji do automatu a mohl jsem projít turniketem. Po vykonání potřeby jsem zaznamenal naprostou absenci mýdla. A navíc mě to nechtělo pustit ven. Ať jsem cloumal turniketem sebevíc, nešlo se dostat pryč. A kluk navíc zmizel. Po neúspěšném pokusu najít jiný východ jsem byl nucen přelézt turniket.
Po tomto „dobrodružství“ jsme už jen vyfasovali helmy a začala prohlídka s mladým, asi dvacetiletým průvodcem. Jak jsme vyvodili z útržků výkladů průvodců jiných skupin, každý z nich měl prohlídku udělanou jinak. Ten náš měl připravené celkem čtyři aktivity. První z nich byla hned na začátku prohlídky. Jednalo se o uhodnutí jména jedné z důležitých osobností Vítkovické historie. Poté jsme se vydali na prohlídku, kterou ovšem nebudu popisovat celou, protože by to bylo na dlouho. Takže po zastavení u uměleckého díla zavěšeného na ocelových lankách jsme vyjeli skipovým výtahem na Bolt Tower. Tam jsme dostali zběžnou přednášku o tom, jak funguje vysoká pec. Pak jsme dostali na čtvrt hodiny rozchod. Prošel jsem si celou Bolt Tower a všiml jsem si dalšího uměleckého díla: MiG- 21 kamuflovaný nejrůznějšími veselými barvami. Po tom, co jsme se sešli, začali jsme sestupovat po jednotlivých plošinách, kde jsme dostávali výklad, k čemu sloužily. Až ke dnu pece. Výklad byl vcelku moc příjemný a milý. Opravdu jsem rád, že jsme se neudrželi a jeli tam. Taková atmosféra se opravdu jen tak někde nezažije.
